Lamentations 3

Εγω ειμαι ο ανθρωπος, οστις ειδον θλιψιν απο της �αβδου του θυμου αυτου.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Με ωδηγησε και εφερεν εις σκοτος και ουχι εις φως.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Ναι, κατ εμου εστραφη κατ εμου εστρεψε την χειρα αυτου ολην την ημεραν.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Επαλαιωσε την σαρκα μου και το δερμα μου συνετριψε τα οστα μου.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Ωικοδομησε κατ εμου και με περιεκυκλωσε χολην και μοχθον.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Με εκαθισεν εν σκοτεινοις ως νεκρους αιωνιους.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Με περιεφραξε, δια να μη εξελθω εβαρυνε τας αλυσεις μου.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Ετι και οταν κραζω και αναβοω, αποκλειει την προσευχην μου.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Περιεφραξε με πελεκητους λιθους τας οδους μου, εστρεβλωσε τας τριβους μου.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Εγεινεν εις εμε αρκτος ενεδρευουσα, λεων εν αποκρυφοις.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Παρετρεψε τας οδους μου και με κατεσπαραξε, με κατεστηαεν ηφανισμενην.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Ενετεινε το τοξον αυτου και με εστησεν ως σκοπον εις βελος.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Ενεπηξεν εις τα νεφρα μου τα βελη της φαρετρας αυτου.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Εγεινα γελως εις παντα τον λαον μου, ασμα αυτων ολην την ημεραν.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Με εχορτασε πικριαν με εμεθυσεν αψινθιον.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Και συνετριψε τους οδοντας μου με χαλικας με εκαλυψε με σποδον.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Και απεσπρωξα, απο ειρηνης την ψυχην μου ελησμονησα το αγαθον.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Και ειπα, Απωλεσθη η δυναμις μου και η ελπις μου υπο του Κυριου.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Ενθυμηθητι την θλιψιν μου και την εξωσιν μου, το αψινθιον και την χολην.

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Η ψυχη μου ενθυμειται ταυτα ακαταπαυστως και ειναι τεταπεινωμενη εν εμοι.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Τουτο ανακαλω εις την καρδιαν μου, οθεν εχω ελπιδα

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Ελεος του Κυριου ειναι, οτι δεν συνετελεσθημεν, επειδη δεν εξελιπον οι οικτιρμοι αυτου.

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Ανανεονονται εν ταις πρωιαις μεγαλη ειναι η πιστοτης σου.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Ο Κυριος ειναι η μερις μου, ειπεν η ψυχη μου δια τουτο θελω ελπιζει επ αυτον.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Αγαθος ο Κυριος εις τους προσμενοντας αυτον, εις την ψυχην την εκζητουσαν αυτον.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Καλον ειναι και να ελπιζη τις και να εφησυχαζη εις την σωτηριαν του Κυριου.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Καλον εις τον ανθρωπον να βασταζη ζυγον εν τη νεοτητι αυτου.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Θελει καθησθαι κατα μονας και σιωπα, επειδη ο Θεος επεβαλε φορτιον επ αυτον.

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Θελει βαλει το στομα αυτου εις το χωμα, ισως ηναι ελπις.

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Θελει δωσει την σιαγονα εις τον �απιζοντα αυτον θελει χορτασθη απο ονειδισμου.

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Διοτι ο Κυριος δεν απορριπτει εις τον αιωνα

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Αλλ εαν και θλιψη, θελει ομως και οικτειρησει κατα το πληθος του ελεους αυτου.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Διοτι δεν θλιβει εκ καρδιας αυτου ουδε καταθλιβει τους υιους των ανθρωπων.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Το να καταπατη τις υπο τους ποδας αυτου παντας τους δεσμιους της γης.

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Το να διαστρεφη κρισιν ανθρωπου κατεναντι του προσωπου του Υψιστου

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

Το να αδικη ανθρωπον εν τη δικη αυτου ο Κυριος δεν βλεπει ταυτα.

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Τις λεγει τι και γινεται, χωρις να προσταξη αυτο ο Κυριος;

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Εκ του στοματος του Υψιστου δεν εξερχονται τα κακα και τα αγαθα;

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Δια τι ηθελε γογγυσει ανθρωπος ζων, ανθρωπος, δια την ποινην της αμαρτιας αυτου;

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Ας ερευνησωμεν τας οδους ημων και ας εξετασωμεν και ας επιστρεψωμεν εις τον Κυριον.

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Ας υψωσωμεν τας καρδιας ημων και τας χειρας προς τον Θεον τον εν τοις ουρανοις, λεγοντες,

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Ημαρτησαμεν και απεστατησαμεν συ δεν μας συνεχωρησας.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Περιεκαλυψας με θυμον και κατεδιωξας ημας εφονευσας, δεν εφεισθης.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Εκαλυψας σεαυτον με νεφος, δια να μη διαβαινη η προσευχη ημων.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Μας εκαμες σκυβαλον και βδελυγμα εν μεσω των λαων.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Παντες οι εχθροι ημων ηνοιξαν το στομα αυτων εφ ημας.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Φοβος και λακκος ηλθον εφ ημας, ερημωσις και συντριμμος.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Ρυακας υδατων καταβιβαζει ο οφθαλμος μου δια τον συντριμμον της θυγατρος του λαου μου.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Ο οφθαλμος μου σταλαζει και δεν σιωπα, διοτι δεν εχει ανεσιν,

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Εωσου ο Κυριος διακυψη και ιδη εξ ουρανου.

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Ο οφθαλμος μου καταθλιβει την ψυχην μου, εκ πασων των θυγατερων της πολεως μου.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Οι εχθρευομενοι με αναιτιως με εκυνηγησαν ακαταπαυστως ως στρουθιον.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Εκοψαν την ζωην μου εν τω λακκω και ερριψαν λιθον επ εμε.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Τα υδατα επλημμυρησαν υπερανω της κεφαλης μου ειπα, Απερριφθην.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Επεκαλεσθην το ονομα σου, Κυριε, εκ λακκου κατωτατου.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Ηκουσας την φωνην μου μη κλεισης το ωτιον σου εις τον στεναγμον μου, εις την κραυγην μου.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Επλησιασας καθ ην ημεραν σε επεκαλεσθην ειπας, Μη φοβου.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Εδικασας, Κυριε, την δικην της ψυχης μου ελυτρωσας την ζωην μου.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Ειδες, Κυριε, το προς εμε αδικον κρινον την κρισιν μου.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Ειδες πασας τας εκδικησεις αυτων, παντας τους διαλογισμους αυτων κατ εμου.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Ηκουσας, Κυριε, τον ονειδισμον αυτων, παντας τους διαλογισμους αυτων κατ εμου

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Τους λογους των επανισταμενων επ εμε και τας μελετας αυτων κατ εμου ολην την ημεραν.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Ιδε, οταν καθηνται και οταν σηκονωνται εγω ειμαι το ασμα αυτων.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Καμε, Κυριε, εις αυτους ανταποδοσιν κατα τα εργα των χειρων αυτων.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Δος εις αυτους πωρωσιν καρδιας, την καταραν σου επ αυτους.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Καταδιωξον εν οργη και αφανισον αυτους υποκατωθεν των ουρανων του Κυριου.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.