Lamentations 3

RAB’bin gazap değneği altında acı çeken adam benim.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Beni güttü, Işıkta değil karanlıkta yürüttü.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Evet, dönüp dönüp bütün gün bana elini kaldırıyor.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Etimi, derimi yıprattı, kemiklerimi kırdı.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Beni kuşattı, Acı ve zahmetle sardı çevremi.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Çoktan ölmüş ölüler gibi Beni karanlıkta yaşattı.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Çevreme duvar çekti, dışarı çıkamıyorum, Zincirimi ağırlaştırdı.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Feryat edip yardım isteyince de Duama set çekiyor.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Yontma taşlarla yollarımı kesti, Dolaştırdı yollarımı.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Benim için O pusuya yatmış bir ayı, Gizlenmiş bir aslandır.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Yollarımı saptırdı, paraladı, Mahvetti beni.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Yayını gerdi, okunu savurmak için Beni nişangah olarak dikti.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Oklarını böbreklerime sapladı.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Halkımın önünde gülünç düştüm, Gün boyu alay konusu oldum türkülerine.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Beni acıya doyurdu, Bana doyasıya pelinsuyu içirdi.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Dişlerimi çakıl taşlarıyla kırdı, Kül içinde diz çöktürdü bana.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Esenlik yüzü görmedi canım, Mutluluğu unuttum.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Bu yüzden diyorum ki, “Dermanım tükendi, RAB’den umudum kesildi.”

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Acımı, başıboşluğumu, Pelinotuyla ödü anımsa!

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Hâlâ onları düşünmekte Ve sıkılmaktayım.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Ama şunu anımsadıkça umutlanıyorum:

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

RAB’bin sevgisi hiç tükenmez, Merhameti asla son bulmaz;

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Her sabah tazelenir onlar, Sadakatin büyüktür.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

“Benim payıma düşen RAB’dir” diyor canım, “Bu yüzden O’na umut bağlıyorum.”

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

RAB kendisini bekleyenler, O’nu arayan canlar için iyidir.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

RAB’bin kurtarışını sessizce beklemek iyidir.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

İnsan için boyunduruğu gençken taşımak iyidir.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

RAB insana boyunduruk takınca, İnsan tek başına oturup susmalı;

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Umudunu kesmeden yere kapanmalı,

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Kendisine vurana yanağını dönüp Utanca doymalı;

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Çünkü Rab kimseyi sonsuza dek geri çevirmez.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Dert verse de, Büyük sevgisinden ötürü yine merhamet eder;

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Çünkü isteyerek acı çektirmez, İnsanları üzmez.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Ülkedeki bütün tutsakları ayak altında ezmeyi,

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Yüceler Yücesi’nin huzurunda insan hakkını saptırmayı,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

Davasında insana haksızlık etmeyi Rab doğru bulmaz.

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Rab buyurmadıkça kim bir şey söyler de yerine gelir?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

İyilikler gibi felaketler de Yüceler Yücesi’nin ağzından çıkmıyor mu?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

İnsan, yaşayan insan Niçin günahlarının cezasından yakınır?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Davranışlarımızı sınayıp gözden geçirelim, Yine RAB’be dönelim.

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Ellerimizin yanısıra yüreklerimizi de göklerdeki Tanrı’ya açalım:

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

“Biz karşı çıkıp başkaldırdık, Sen bağışlamadın.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Öfkeyle örtünüp bizi kovaladın, Acımadan öldürdün.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Dualar sana erişmesin diye Bulutları örtündün.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Uluslar arasında bizi pisliğe, süprüntüye çevirdin.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Düşmanlarımızın hepsi bizimle alay etti.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Dehşet ve çukur, kırgın ve yıkım çıktı önümüze.”

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Kırılan halkım yüzünden Gözlerimden sel gibi yaşlar akıyor.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Durup dinmeden yaş boşanıyor gözümden,

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

RAB göklerden bakıp görünceye dek.

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Kentimdeki kızların halini gördükçe Yüreğim sızlıyor.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Boş yere bana düşman olanlar bir kuş gibi avladılar beni.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Beni sarnıca atıp öldürmek istediler, Üzerime taş attılar.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Sular başımdan aştı, “Tükendim” dedim.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Sarnıcın dibinden seni adınla çağırdım, ya RAB;

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Sesimi, “Ahıma, çağrıma kulağını kapama!” dediğimi duydun.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Seni çağırınca yaklaşıp, “Korkma!” dedin.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Davamı sen savundun, ya Rab, Canımı kurtardın.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Bana yapılan haksızlığı gördün, ya RAB, Davamı sen gör.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Benden nasıl öç aldıklarını, Bana nasıl dolap çevirdiklerini gördün.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Aşağılamalarını, ya RAB, Çevirdikleri bütün dolapları, Bana saldıranların dediklerini, Gün boyu söylendiklerini duydun.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Aşağılamalarını, ya RAB, Çevirdikleri bütün dolapları, Bana saldıranların dediklerini, Gün boyu söylendiklerini duydun.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Oturup kalkışlarına bak, Alay konusu oldum türkülerine.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Yaptıklarının karşılığını ver, ya RAB.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

İnat etmelerini sağla, Lanetin üzerlerinden eksilmesin.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Göklerinin altından öfkeyle kovala, yok et onları, ya RAB.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.