Lamentations 3

YO soy el hombre que ha visto aflicción en la vara de su enojo.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Guióme y llevóme en tinieblas, mas no en luz.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Ciertamente contra mí volvió y revolvió su mano todo el día.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Hizo envejecer mi carne y mi piel; quebrantó mis huesos.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Edificó contra mí, y cercóme de tósigo y de trabajo.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Asentóme en oscuridades, como los ya muertos de mucho tiempo.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Cercóme por todos lados, y no puedo salir; agravó mis grillos.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Aun cuando clamé y dí voces, cerro los oídos á mi oración.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Cercó mis caminos con piedra tajada, torció mis senderos.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Como oso que acecha fué para mí, como león en escondrijos.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Torció mis caminos, y depedazóme; tornóme asolado.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Su arco entesó, y púsome como blanco á la saeta.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Hizo entrar en mis riñones las saetas de su aljaba.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Fuí escarnio á todo mi pueblo, canción de ellos todos los días.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Hartóme de amarguras, embriagóme de ajenjos.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Quebróme los dientes con cascajo, cubrióme de ceniza.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Y mi alma se alejó de la paz, olvidéme del bien.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Y dije: Pereció mi fortaleza, y mi esperanza de JEHOVÁ.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Acuérdate de mi aflicción y de mi abatimiento, del ajenjo y de la hiel.

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Tendrálo aún en memoria mi alma, porque en mí está humillada.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Esto reduciré á mi corazón, por lo cual esperaré.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Es por la misericordia de JEHOVÁ que no somos consumidos, porque nunca decayeron sus misericordias.

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Nuevas son cada mañana; grande es tu fidelidad.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Mi parte es JEHOVÁ, dijo mi alma; por tanto en él esperaré.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Bueno es JEHOVÁ á los que en él esperan, al alma que le buscare.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Bueno es esperar callando en la salud de JEHOVÁ.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Bueno es al hombre, si llevare el yugo desde su mocedad.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Sentaráse solo, y callará, porque lo llevó sobre sí.

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Pondrá su boca en el polvo, por si quizá hay esperanza.

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Dará la mejilla al que le hiriere; hartaráse de afrenta.

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Porque el Señor no desechará para siempre:

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Antes si afligiere, también se compadecerá según la multitud de sus misericordias.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Porque no aflige ni congoja de su corazón á los hijos de los hombres.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Desmenuzar bajo de sus pies todos los encarcelados de la tierra,

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Hacer apartar el derecho del hombre ante la presencia del Altísimo,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

Trastornar al hombre en su causa, el Señor no lo sabe.

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

¿Quién será aquel que diga, que vino algo que el Señor no mandó?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

¿De la boca del Altísimo no saldrá malo y bueno?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

¿Por qué murmura el hombre viviente, el hombre en su pecado?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Escudriñemos nuestros caminos, y busquemos, y volvámonos á JEHOVÁ.

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Levantemos nuestros corazones con las manos á Dios en los cielos.

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Nosotros nos hemos rebelado, y fuimos desleales; tú no perdonaste.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Desplegaste la ira, y nos perseguiste; mataste, no perdonaste.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Te cubriste de nube, porque no pasase la oración nuestra.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Raedura y abominación nos tornaste en medio de los pueblos.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Todos nuestros enemigos abrieron sobre nosotros su boca.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Temor y lazo fué para nosotros, asolamiento y quebrantamiento.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Ríos de aguas echan mis ojos, por el quebrantamiento de la hija de mi pueblo.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Mis ojos destilan, y no cesan, porque no hay alivio,

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Hasta que JEHOVÁ mire y vea desde los cielos.

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Mis ojos contristaron mi alma, por todas las hijas de mi ciudad.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Mis enemigos me dieron caza como á ave, sin por qué.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Ataron mi vida en mazmorra, pusieron piedra sobre mí.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Aguas de avenida vinieron sobre mi cabeza; yo dije: Muerto soy.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Invoqué tu nombre, oh JEHOVÁ, desde la cárcel profunda.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Oíste mi voz; no escondas tu oído á mi clamor, para mi respiro

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Acercástete el día que te invoqué: dijiste: No temas.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Abogaste, Señor, la causa de mi alma; redimiste mi vida.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Tú has visto, oh JEHOVÁ, mi agravio; defiende mi causa.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Tú has visto toda su venganza; todos sus pensamientos contra mí.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Tú has oído el oprobio de ellos, oh JEHOVÁ, todas sus maquinaciones contra mí;

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Los dichos de los que contra mí se levantaron, y su designio contra mí todo el día.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Su sentarse, y su levantarse mira: yo soy su canción.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Dales el pago, oh JEHOVÁ, según la obra de sus manos.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Dales ansia de corazón, tu maldición á ellos.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Persíguelos en tu furor, y quebrántalos de debajo de los cielos, oh JEHOVÁ.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.