Lamentations 3

Io sono un uomo che ha veduto l’afflizione sotto la verga del suo furore.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Egli m’ha condotto, m’ha fatto camminare nelle tenebre e non nella luce.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Sì, contro di me di nuovo volge la sua mano tutto il giorno.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Egli ha consunta la mia carne e la mia pelle, ha fiaccato le mie ossa.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Ha costituito una cinta contro di me, m’ha circondato d’amarezza e d’affanno.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

M’ha fatto abitare in luoghi tenebrosi, come quelli che son morti da lungo tempo.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Egli m’ha circondato d’un muro, perché non esca: m’ha caricato di pesanti catene.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Anche quando grido e chiamo al soccorso, egli chiude l’accesso alla mia preghiera.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Egli m’ha sbarrato la via di blocchi di pietra, ha sconvolti i miei sentieri.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Egli è stato per me come un orso in agguato, come un leone in luoghi nascosti.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Egli m’ha sviato dal mio cammino e m’ha squarciato, m’ha reso desolato.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Ha teso il suo arco, m’ha preso come mira delle sue frecce.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

M’ha fatto penetrar nelle reni le saette del suo turcasso.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Io son diventato lo scherno di tutto il mio popolo, la sua canzone di tutto il giorno.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Egli m’ha saziato d’amarezza, m’ha abbeverato d’assenzio.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

M’ha spezzato i denti con della ghiaia, m’ha affondato nella cenere.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Tu hai allontanata l’anima mia dalla pace, io ho dimenticato il benessere.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Io ho detto: "E’ sparita la mia fiducia, non ho più speranza nell’Eterno!"

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Ricordati della mia afflizione, della mia vita raminga, dell’assenzio e dell’amarezza!

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

L’anima mia se ne ricorda del continuo, e n’è abbattuta dentro di me.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Questo voglio richiamarmi alla mente, per questo voglio sperare:

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

E’ una grazia dell’Eterno che non siamo stati interamente distrutti; poiché le sue compassioni non sono esaurite;

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

si rinnovano ogni mattina. Grande è la tua fedeltà!

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

"L’Eterno è la mia parte", dice l’anima mia, "perciò spererò in lui".

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

L’Eterno è buono per quelli che sperano in lui, per l’anima che lo cerca.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Buona cosa è aspettare in silenzio la salvezza dell’Eterno.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Buona cosa è per l’uomo portare il giogo nella sua giovinezza.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Si segga egli solitario e stia in silenzio quando l’Eterno glielo impone!

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Metta la sua bocca nella polvere! forse, v’è ancora speranza.

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Porga la guancia a chi lo percuote, si sazi pure di vituperio!

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Poiché il Signore non ripudia in perpetuo;

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

ma, se affligge, ha altresì compassione, secondo la moltitudine delle sue benignità;

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

giacché non è volentieri ch’egli umilia ed affligge i figliuoli degli uomini.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Quand’uno schiaccia sotto i piedi tutti i prigionieri della terra,

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

quand’uno perverte il diritto d’un uomo nel cospetto dell’Altissimo,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

quando si fa torto ad alcuno nella sua causa, il Signore non lo vede egli?

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Chi mai dice una cosa che s’avveri, se il Signore non l’ha comandato?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Il male ed il bene non procedon essi dalla bocca dell’Altissimo?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Perché il vivente si rammaricherebbe? Ognuno si rammarichi del proprio peccato!

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Esaminiamo le nostre vie, scrutiamole, e torniamo all’Eterno!

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Eleviamo insiem con le mani, i nostri cuori a Dio ne’ cieli!

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Noi abbiam peccato, siamo stati ribelli, e tu non hai perdonato.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Tu ti sei avvolto nella tua ira, e ci hai inseguiti; tu hai ucciso senza pietà;

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

ti sei avvolto in una nuvola, perché la preghiera non potesse passare;

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

tu hai fatto di noi delle spazzature, dei rifiuti, in mezzo ai popoli.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Tutti i nostri nemici aprono larga la bocca contro di noi.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Ci son toccati il terrore, la fossa, la desolazione e la ruina.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

I miei occhi si sciolgono in rivi d’acqua, a motivo della ruina della figliuola del mio popolo.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

L’occhio mio si scioglie in lacrime, senza posa, senza intermittenza,

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

finché dal cielo l’Eterno non guardi e non veda il nostro stato.

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

L’occhio mio m’affanna l’anima a motivo di tutte le figliuole della mia città.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Quelli che mi son nemici senza cagione, m’han dato la caccia come a un uccello.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

M’hanno annientato la vita nella fossa, m’han gettato delle pietre addosso.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Le acque salivano fin sopra al mio capo, io dicevo: "E’ finita per me!"

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Io ho invocato il tuo nome, o Eterno, dal fondo della fossa;

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

tu hai udito la mia voce; non nascondere il tuo orecchio al mio sospiro, al mio grido!

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Nel giorno ch’io t’ho invocato ti sei avvicinato; tu hai detto: "Non temere!"

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

O Signore, tu hai difesa la causa dell’anima mia, tu hai redento la mia vita.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

O Eterno, tu vedi il torto che m’è fatto, giudica tu la mia causa!

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Tu vedi tutto il loro rancore, tutte le loro macchinazioni contro di me.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Tu odi i loro oltraggi, o Eterno, tutte le loro macchinazioni contro di me,

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

il linguaggio di quelli che si levano contro di me, quello che meditano contro di me tutto il giorno!

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Guarda! quando si seggono, quando s’alzano, io sono la loro canzone.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Tu li retribuirai, o Eterno, secondo l’opera delle loro mani.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Darai loro induramento di cuore, la tua maledizione.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Li inseguirai nella tua ira, e li sterminerai di sotto i cieli dell’Eterno.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.