Lamentations 3

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Jeg er den mann som har sett elendighet under hans vredes ris.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Mig har han ledet og ført i mørke og ikke i lys.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Bare mot mig vender han atter og atter sin hånd den hele dag.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Han lot mitt kjøtt og min hud fortæres; han knuste mine ben.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Han bygget en mur mot mig og omringet mig med bitterhet og møie.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

På mørke steder lot han mig bo som de for lenge siden døde.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Han murte igjen for mig, så jeg ikke kan komme ut; han gjorde mine lenker tunge.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Om jeg enn ropte og skrek, lukket han sitt øre for min bønn.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Han tilmurte mine veier med hugne stener, mine stier gjorde han krokete.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

En lurende bjørn var han mot mig, en løve i skjul.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Mine veier gjorde han til avveier, han sønderrev mig og ødela mig.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Han spente sin bue og stilte mig op til mål for sin pil.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Han lot sitt koggers sønner fare inn i mine nyrer.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Jeg er blitt til latter for alt mitt folk, til en spottesang for dem hele dagen.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Han mettet mig med bitre urter, han gav mig rikelig malurt å drikke.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Han knuste mine tenner, han gav mig småsten å ete, han trykte mig ned i asken.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Du forkastet mig og tok bort min fred; jeg glemte det som godt er,

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

og jeg sa: Det er forbi med min kraft og mitt håp til Herren.

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Kom i hu min elendighet og min landflyktighet - malurt og galle!

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Min sjel kommer det i hu og er nedbøiet i mig.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Dette vil jeg ta mig til hjerte, derfor vil jeg håpe:

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Herrens miskunnhet er det at det ikke er forbi med oss; for hans barmhjertighet har ennu ikke ende.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Den er ny hver morgen, din trofasthet er stor.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Herren er min del, sier min sjel; derfor håper jeg på ham.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Herren er god mot dem som bier efter ham, mot den sjel som søker ham.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Det er godt at en bier i stillhet efter Herrens frelse.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Det er godt for en mann at han bærer åk i sin ungdom,

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

at han sitter ene og tier, når han legger byrder på ham,

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

at han trykker sin munn i støvet og sier: Kanskje det ennu er håp -

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

at han vender sitt kinn til den som slår ham, lar sig mette med hån.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

For Herren forkaster ikke til evig tid,

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

men om han bedrøver, så forbarmer han sig igjen efter sin rike miskunnhet;

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

for det er ikke av hjertet han plager eller bedrøver menneskenes barn.

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Når nogen knuser alle jordens fanger under sine føtter,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

bøier mannens rett for den Høiestes åsyn

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

eller gjør en mann urett i hans sak - mon Herren ikke ser det?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Hvem talte så det skjedde, uten at Herren bød det?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Er det ikke fra den Høiestes munn både de onde og de gode ting utgår?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Hvorfor klager et menneske som lever? Enhver klage over sin egen synd!

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

La oss ransake våre veier og granske dem, og la oss vende om til Herren!

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

La oss løfte vårt hjerte og våre hender til Gud i himmelen!

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Vi har syndet og vært gjenstridige; du har ikke tilgitt.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Du innhyllet dig i vrede og forfulgte oss; du slo ihjel, du sparte ikke.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Du innhyllet dig i skyer, så ingen bønn trengte igjennem.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Til skarn og utskudd gjorde du oss midt iblandt folkene.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

De spilte op sin munn mot oss alle våre fiender.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Gru og grav er blitt oss til del, ødeleggelse og undergang.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Bekker av tårer rinner fra mitt øie fordi mitt folks datter er gått under.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Mitt øie rinner og har ikke ro, det får ingen hvile,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

før Herrens øie ser ned fra himmelen.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Mitt øie volder min sjel smerte for alle min stads døtres skyld.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Hårdt jaget de mig som en fugl de som var mine fiender uten årsak.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

De vilde gjøre ende på mitt liv, de vilde kaste mig i brønnen, og de kastet sten på mig.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Vannene strømmet over mitt hode; jeg sa: Jeg er fortapt.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Jeg påkalte ditt navn, Herre, fra den dypeste brønn.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Du hørte min røst; lukk ikke ditt øre for mitt rop, men la mig få lindring!

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Du var nær den dag jeg kalte på dig; du sa: Frykt ikke!

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Herre, du har ført min sjels sak, du har frelst mitt liv.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Herre, du har sett den urett jeg har lidt; døm i min sak!

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Du har sett all deres hevn, alle deres onde råd mot mig.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Du har hørt deres hån, Herre, alle deres onde råd mot mig,

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

mine motstanderes tale og deres tanker mot mig den hele dag.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Akt på dem når de sitter, og når de står op! De synger spottesanger om mig.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Du vil gjøre gjengjeld mot dem, Herre, efter deres henders gjerning.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Du vil legge et dekke over deres hjerte, din forbannelse vil bli dem til del.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

Du vil forfølge dem i vrede og ødelegge dem, så de ikke mere finnes under Herrens himmel.