Lamentations 3

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Io sono un uomo che ha veduto l’afflizione sotto la verga del suo furore.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Egli m’ha condotto, m’ha fatto camminare nelle tenebre e non nella luce.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Sì, contro di me di nuovo volge la sua mano tutto il giorno.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Egli ha consunta la mia carne e la mia pelle, ha fiaccato le mie ossa.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Ha costituito una cinta contro di me, m’ha circondato d’amarezza e d’affanno.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

M’ha fatto abitare in luoghi tenebrosi, come quelli che son morti da lungo tempo.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Egli m’ha circondato d’un muro, perché non esca: m’ha caricato di pesanti catene.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Anche quando grido e chiamo al soccorso, egli chiude l’accesso alla mia preghiera.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Egli m’ha sbarrato la via di blocchi di pietra, ha sconvolti i miei sentieri.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Egli è stato per me come un orso in agguato, come un leone in luoghi nascosti.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Egli m’ha sviato dal mio cammino e m’ha squarciato, m’ha reso desolato.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Ha teso il suo arco, m’ha preso come mira delle sue frecce.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

M’ha fatto penetrar nelle reni le saette del suo turcasso.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Io son diventato lo scherno di tutto il mio popolo, la sua canzone di tutto il giorno.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Egli m’ha saziato d’amarezza, m’ha abbeverato d’assenzio.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

M’ha spezzato i denti con della ghiaia, m’ha affondato nella cenere.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Tu hai allontanata l’anima mia dalla pace, io ho dimenticato il benessere.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Io ho detto: "E’ sparita la mia fiducia, non ho più speranza nell’Eterno!"

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Ricordati della mia afflizione, della mia vita raminga, dell’assenzio e dell’amarezza!

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

L’anima mia se ne ricorda del continuo, e n’è abbattuta dentro di me.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Questo voglio richiamarmi alla mente, per questo voglio sperare:

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

E’ una grazia dell’Eterno che non siamo stati interamente distrutti; poiché le sue compassioni non sono esaurite;

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

si rinnovano ogni mattina. Grande è la tua fedeltà!

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

"L’Eterno è la mia parte", dice l’anima mia, "perciò spererò in lui".

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

L’Eterno è buono per quelli che sperano in lui, per l’anima che lo cerca.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Buona cosa è aspettare in silenzio la salvezza dell’Eterno.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Buona cosa è per l’uomo portare il giogo nella sua giovinezza.

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Si segga egli solitario e stia in silenzio quando l’Eterno glielo impone!

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Metta la sua bocca nella polvere! forse, v’è ancora speranza.

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Porga la guancia a chi lo percuote, si sazi pure di vituperio!

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Poiché il Signore non ripudia in perpetuo;

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

ma, se affligge, ha altresì compassione, secondo la moltitudine delle sue benignità;

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

giacché non è volentieri ch’egli umilia ed affligge i figliuoli degli uomini.

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Quand’uno schiaccia sotto i piedi tutti i prigionieri della terra,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

quand’uno perverte il diritto d’un uomo nel cospetto dell’Altissimo,

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

quando si fa torto ad alcuno nella sua causa, il Signore non lo vede egli?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Chi mai dice una cosa che s’avveri, se il Signore non l’ha comandato?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Il male ed il bene non procedon essi dalla bocca dell’Altissimo?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Perché il vivente si rammaricherebbe? Ognuno si rammarichi del proprio peccato!

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Esaminiamo le nostre vie, scrutiamole, e torniamo all’Eterno!

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Eleviamo insiem con le mani, i nostri cuori a Dio ne’ cieli!

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Noi abbiam peccato, siamo stati ribelli, e tu non hai perdonato.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Tu ti sei avvolto nella tua ira, e ci hai inseguiti; tu hai ucciso senza pietà;

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

ti sei avvolto in una nuvola, perché la preghiera non potesse passare;

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

tu hai fatto di noi delle spazzature, dei rifiuti, in mezzo ai popoli.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Tutti i nostri nemici aprono larga la bocca contro di noi.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Ci son toccati il terrore, la fossa, la desolazione e la ruina.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

I miei occhi si sciolgono in rivi d’acqua, a motivo della ruina della figliuola del mio popolo.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

L’occhio mio si scioglie in lacrime, senza posa, senza intermittenza,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

finché dal cielo l’Eterno non guardi e non veda il nostro stato.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

L’occhio mio m’affanna l’anima a motivo di tutte le figliuole della mia città.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Quelli che mi son nemici senza cagione, m’han dato la caccia come a un uccello.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

M’hanno annientato la vita nella fossa, m’han gettato delle pietre addosso.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Le acque salivano fin sopra al mio capo, io dicevo: "E’ finita per me!"

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Io ho invocato il tuo nome, o Eterno, dal fondo della fossa;

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

tu hai udito la mia voce; non nascondere il tuo orecchio al mio sospiro, al mio grido!

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Nel giorno ch’io t’ho invocato ti sei avvicinato; tu hai detto: "Non temere!"

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

O Signore, tu hai difesa la causa dell’anima mia, tu hai redento la mia vita.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

O Eterno, tu vedi il torto che m’è fatto, giudica tu la mia causa!

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Tu vedi tutto il loro rancore, tutte le loro macchinazioni contro di me.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Tu odi i loro oltraggi, o Eterno, tutte le loro macchinazioni contro di me,

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

il linguaggio di quelli che si levano contro di me, quello che meditano contro di me tutto il giorno!

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Guarda! quando si seggono, quando s’alzano, io sono la loro canzone.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Tu li retribuirai, o Eterno, secondo l’opera delle loro mani.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Darai loro induramento di cuore, la tua maledizione.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

Li inseguirai nella tua ira, e li sterminerai di sotto i cieli dell’Eterno.