Lamentations 3

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Minä olen mies, jonka viheliäisyyttä nähdä täytyy hänen hirmuisuutensa vitsan kautta.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Hän johdatti minua ja vei pimeyteen ja ei valkeuteen.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Hän on kätensä kääntänyt minua vastaan, ja toimittaa toisin aina minun kanssani.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Hän on tehnyt lihani ja nahkani vanhaksi, ja luuni musertanut.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Hän rakensi minua vastaan, ja sapella ja vaivalla hän minua kääri.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Hän on minut pannut pimeyteen, niinkuin aikaa kuolleet.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Hän on minut muurannut sisälle, etten minä pääse ulos, ja minut kovaan jalkapuuhun pannut.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Ja vaikka minä huudan ja parun, niin hän kuitenkin korvansa tukitsee minun rukouksestani.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Hän on muurannut tieni kiinni vuojonkivillä, ja polkuni sulkenut.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Hän on väijynyt minua niinkuin karhu, niinkuin jalopeura salaisuudessa.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Hän on minun antanut tieltä eksyä, ja minut repinyt säpäleiksi, ja minut autioksi tehnyt.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Hän on joutsensa jännittänyt, ja asettanut minun nuolella tarkoitettavaksi.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Hän ampui minun munaskuihini viinensä nuolet.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Minä olen kaiken minun kansani nauru, ja heidän jokapäiväinen virtensä.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Hän on haikeudella minut ravinnut, ja koiruoholla juovuttanut.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Hän on hampaani somerolla rikki musertanut, hän kieritti minun tuhassa.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Minun sieluni on ajettu pois rauhasta, minun täytyy hyvän unohtaa.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Minä sanoin: minun voimani ja minun toivoni Herran päälle on kadonnut.

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Muista siis, kuinka minä niin raadollinen ja hyljätty, koiruoholla ja sapella juotettu olen.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Minun sieluni sen kyllä muistaa, ja sitä itsellensä tutkistelee.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Minä panen sen sydämeeni; sentähden minä vielä nyt toivon.

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Herran laupiudesta se on, ettemme ratki hukkuneet; ei hänen laupiutensa vielä loppunut.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Vaan joka huomen se on uusi, ja sinun uskollisuutes on suuri.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Herra on minun osani, sanoo minun sieluni; sentähden tahdon minä häneen toivoa.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Herra on hyvä niille, jotka häneen toivovat, ja niille sieluille, jotka häntä kysyvät.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Hyvä on olla kärsivällisenä ja Herralta apua toivoa.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Hyvä on ihmiselle ijestä kantaa nuoruudessansa;

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Että hän istuu yksinänsä, on vaiti, kuin jotakin hänen päällensä tulee,

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Ja panee suunsa tomuun, ja odottaa toivoa,

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Ja antaa löydä poskillensa, ja paljon pilkkaa kärsii.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Sillä ei Herra syökse pois ijankaikkisesti.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Vaan hän saattaa murheelliseksi, ja taas armahtaa suuresta laupiudestansa.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Sillä ei hän sydämestänsä ihmisiä kurita eikä murheesen saata,

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Niinkuin hän tahtois raadolliset maan päällä ratki jalkainsa alla polkea,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

Ja antais jonkun miehen oikeuden Ylimmäisen edessä tulla käännetyksi pois,

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Ja ihmistä väärin tuomita asiassansa, niinkuin ei Herra sitä näkisikään.

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Kuka tohtii siis sanoa: senkaltaiset tapahtuvat ilman Herran käskyä?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Eikö paha ja hyvä tule Korkeimman suusta?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Miksi siis ihmiset nurisevat eläissänsä? Jokainen nuriskaan syntejänsä vastaan.

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Tutkistelkaamme ja etsikäämme meidän menoamme, ja palatkaamme Herran tykö.

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Nostakaamme meidän sydämemme ja kätemme taivaasen päin, Jumalan tykö.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Me, me olemme syntiä tehneet ja kovakorvaiset olleet; (sentähden) et sinä säästänytkään.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Vaan sinä olet vihalla meitä peittänyt ja vainonnut, ja armottomasti surmannut.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Sinä verhoitit itses pilvellä, ettei rukous päässyt sen lävitse.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Sinä olet meitä tunkioksi ja saastaisuudeksi kansain seassa tehnyt.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Kaikki meidän vihollisemme ovat suutansa ammottaneet meitä vastaan.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Me painetaan alas ja rangaistaan pelvolla ja ahdistuksella.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Minun silmäni vuotavat vesi-ojia minun kansani tyttären surkeuden tähden.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Minun silmäni vuotavat ja ei taida lakata; ei he asetu,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Siihenasti että Herra katsoo taivaasta alas ja näkee.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Minun silmäni kuluttaa minulta elämäni kaikkein minun kaupunkini tytärten tähden.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Minun viholliseni ovat minua kovin ajaneet takaa, niinkuin lintua ilman syytä.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

He ovat minun elämäni kuoppaan salvanneet, ja heittäneet kiven minun päälleni.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Ovat myös vedet minun pääni ylitse käyneet; niin minä sanoin: nyt minä ratki hukassa olen.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Minä huusin avukseni sinun nimeäs, Herra, alhaalta kuopasta;

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Ja sinä kuulit minun ääneni, älä korvias kätke minun huokauksestani ja huudostani.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Sinä lähenet kuin minä sinua huudan, ja sanot: älä pelkää.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Sinä, Herra, ratkaiset minun sieluni asian, ja lunastat minun henkeni.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Herra katso, kuinka minulle niin vääryyttä tehdään, ja tuomitse minun oikeuteni.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Sinä näet kaikki heidän kostonsa ja kaikki heidän ajatuksensa minusta.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Herra, sinä kuulet heidän pilkkansa ja kaikki heidän ajatuksensa minua vastaan,

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Minun vainollisteni huulet ja heidän neuvonsa minua vastaan yli päivää.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Katso, kuin he istuvat eli nousevat, niin he minusta virsiä laulavat.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Kosta heille, Herra, niinkuin he ansainneet ovat, heidän kättensä töiden jälkeen.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Anna heidän sydämensä vavista ja sinun kiroustas tuta.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

Vainoo heitä hirmuisuudella, ja hukuta heitä Herran taivaan alta.