Psalms 78

Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

(En Maskil af Asaf.) Lyt, mit folk til min lære, bøj eders øre til ord fra min Mund;

Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

jeg vil åbne min Mund med Billedtale, fremsætte Gåder fra fordums Tid,

Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

hvad vi har hørt og ved, hvad vore Fædre har sagt os;

Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

vi dølger det ikke for deres Børn, men melder en kommende Slægt om HERRENs Ære og Vælde og Underne, som han har gjort.

Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

Han satte et Vidnesbyrd i Jakob, i Israel gav han en Lov, idet han bød vore Fædre at lade deres Børn det vide,

Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

at en senere Slægt kunde vide det, og Børn, som fødtes siden, stå frem og fortælle deres Børn derom,

Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

så de slår deres Lid til Gud og ikke glemmer Guds Gerninger, men overholder hans Bud,

Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

ej slægter Fædrene på, en vanartet, stridig Slægt, hvis Hjerte ikke var fast, hvis Ånd var utro mod Gud

Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

- Efraims Børn var rustede Bueskytter, men svigted på Stridens Dag -

Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

Gudspagten holdt de ikke, de nægtede at følge hans Lov;

Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

hans Gerninger gik dem ad Glemme, de Undere, han lod dem skue.

Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

Han gjorde Undere for deres Fædre i Ægypten på Zoans Mark;

Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

han kløvede Havet og førte dem over, lod Vandet stå som en Vold;

Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

han ledede dem ved Skyen om Dagen, Natten igennem ved Ildens Skær;

Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

han kløvede Klipper i Ørkenen, lod dem rigeligt drikke som af Strømme,

Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

han lod Bække rinde af Klippen og Vand strømme ned som Floder.

A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

Men de blev ved at synde imod ham og vække den Højestes Vrede i Ørkenen;

A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

de fristede Gud i Hjertet og krævede Mad til at stille Sulten,

A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

de talte mod Gud og sagde: "Kan Gud dække Bord i en Ørken?

Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

Se, Klippen slog han, så Vand flød frem, og Bække vælded ud; mon han også kan give Brød og skaffe kød til sit Folk?"

A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

Det hørte HERREN, blev vred, der tændtes en Ild mod Jakob, ja Vrede kom op mod Israel,

Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

fordi de ikke troede Gud eller stolede på hans Frelse.

Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

Da bød han Skyerne oventil, lod Himlens Døre åbne

A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

og Manna regne på dem til Føde, han gav dem Himmelkorn;

Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

Mennesker spiste Englebrød, han sendte dem Mad at mætte sig med.

Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

Han rejste Østenvinden på Himlen, førte Søndenvinden frem ved sin Kraft;

I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

Kød lod han regne på dem som Støv og vingede Fugle som Havets Sand,

Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

lod dem falde midt i sin Lejr, rundt omkring sine Boliger;

I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

Og de spiste sig overmætte, hvad de ønskede, lod han dem få.

Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

Men før deres Attrå var stillet, mens Maden var i deres Mund,

A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

rejste Guds Vrede sig mod dem; han vog deres kraftige Mænd, fældede Israels Ynglinge.

S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

Og dog blev de ved at synde og troede ej på hans Undere.

A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

Da lod han deres Dage svinde i Tomhed og endte brat deres År.

Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

Når han vog dem, søgte de ham, vendte om og spurgte om Gud,

Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

kom i Hu, at Gud var deres Klippe, Gud den Allerhøjeste deres Genløser.

(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

De hyklede for ham med Munden, løj for ham med deres Tunge;

A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

deres Hjerter holdt ikke fast ved ham, hans Pagt var de ikke tro.

On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

Og dog er han barmhjertig, han tilgiver Misgerning, lægger ej øde, hans Vrede lagde sig Gang på Gang, han lod ikke sin Harme fuldt bryde frem;

Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

han kom i Hu, de var Kød, et Pust, der svinder og ej vender tilbage.

Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

Hvor tit stod de ham ikke imod i Ørkenen og voldte ham Sorg i det øde Land!

Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

De fristede alter Gud, de krænkede Israels Hellige;

Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

hans Hånd kom de ikke i Hu, de Dag han friede dem fra Fjenden,

Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

da han gjorde sine Tegn i Ægypten, sine Undere på Zoans Mark,

Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

forvandlede deres Floder til Blod, så de ej kunde drikke af Strømmene,

Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

sendte Myg imod dem, som åd dem, og Frøer, som lagde dem øde,

A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

gav Æderen, hvad de avlede, Græshoppen al deres Høst,

Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

slog deres Vinstokke ned med Hagl, deres Morbærtræer med Frost,

Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

prisgav Kvæget for Hagl og deres Hjorde for Lyn.

Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

Han sendte sin Vredesglød mod dem, Harme, Vrede og Trængsel, en Sendefærd af Ulykkesengle;

Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

frit Løb gav han sin Vrede, skånede dem ikke for Døden, gav deres Liv til Pris for Pest;

A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

alt førstefødt i Ægypten slog han, Mandskraftens Førstegrøde i Kamiternes Telte,

Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

lod sit Folk bryde op som en Hjord, ledede dem som Kvæg i Ørkenen,

Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

ledede dem trygt, uden Frygt, mens Havet lukked sig over deres Fjender;

Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

han bragte dem til sit hellige Land, de Bjerge, hans højre vandt,

Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

drev Folkeslag bort foran dem, udskiftede ved Lod deres Land og lod Israels Stammer bo i deres Telte.

Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

Dog fristed og trodsede de Gud den Allerhøjeste og overholdt ikke hans Vidnesbyrd;

Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

de faldt fra, var troløse som deres Fædre, svigtede som en slappet Bue,

Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

de krænkede ham med deres Offerhøje, æggede ham med deres Gudebilleder.

Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

Det hørte Gud og blev vred følte højlig Lede ved Israel;

Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

han opgav sin Bolig i Silo, det Telt, hvor han boede blandt Mennesker;

Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

han gav sin Stolthed i Fangenskab, sin Herlighed i Fjendehånd,

Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

prisgav sit Folk for Sværdet, blev vred på sin Arvelod;

Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

Ild fortærede dets unge Mænd, dets Jomfruer fik ej Bryllupssange,

Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

dets Præster faldt for Sværdet, dets Enker holdt ikke Klagefest.

Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

Da vågnede Herren som en, der har sovet, som en Helt, der er døvet af Vin;

A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

han slog sine Fjender på Ryggen, gjorde dem evigt til Skamme.

Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

Men han fik Lede ved Josefs Telt, Efraims Stamme udvalgte han ikke;

Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

han udvalgte Judas Stamme, Zions Bjerg, som han elsker;

A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

han byggede sit Tempel himmelhøjt, grundfæstede det evigt som Jorden.

A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

Han udvalgte David, sin Tjener, og tog ham fra Fårenes Folde,

Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

hentede ham fra de diende Dyr til at vogte Jakob, hans Folk, Israel, hans Arvelod;

Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.

han vogtede dem med oprigtigt Hjerte, ledede dem med kyndig Hånd.