Psalms 77

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

(Til Sangmesteren. Til Jedutun. Af Asaf. En Salme.) Jeg råber, højt til Gud, og han hører mig,

Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

jeg søger Herren på Nødens Dag, min Hånd er om Natten utrættet udrakt, min Sjæl vil ikke lade sig trøste;

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

jeg ihukommer Gud og stønner, jeg sukker, min Ånd vansmægter. - Sela.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

Du holder mine Øjne vågne, jeg er urolig og målløs.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Jeg tænker på fordums dage, ihukommer længst henrundne År;

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

jeg gransker om Natten i Hjertet, grunder og ransager min Ånd.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

Vil Herren bortstøde for evigt og aldrig mer vise Nåde,

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

er hans Miskundhed ude for stedse, hans Trofasthed omme for evigt og altid,

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

har Gud da glemt at ynkes, lukket sit Hjerte i Vrede? - Sela.

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

Jeg sagde: Det er min Smerte; at den Højestes højre er ikke som før.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

Jeg kommer HERRENs Gerninger i Hu, ja kommer dine fordums Undere i Hu.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Jeg tænker på al din Gerning og grunder over dine Værker.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Gud, din Vej var i Hellighed, hvo er en Gud så stor som Gud!

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Du er en Gud, som gør Undere, du gjorde din Vælde kendt blandt Folkene,

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

udøste dit Folk med din Arm, Jakobs og Josefs Sønner. - Sela.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

Vandene så dig, Gud, Vandene så dig og vred sig i Angst, ja Dybet tog til at skælve;

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Skyerne udøste Vand, Skyhimlens Stemme gjaldede, dine Pile for hid og did;

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

din bragende Torden rullede, Lynene oplyste Jorderig, Jorden bæved og skjalv;

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

din Vej gik midt gennem Havet, din Sti gennem store Vande, dine Fodspor kendtes ikke.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

Du førte dit Folk som en Hjord ved Moses's og Arons Hånd.