II Samuel 22

David sang HERREN denne Sang, dengang HERREN havde frelst ham af alle hans Fjenders og af Sauls Hånd.

Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.

Han sang: "HERRE, min Klippe, min Borg, min Befrier,

A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.

min Gud, mit Bjerg, hvortil jeg tyr, mit Skjold, mit Frelseshorn, mit Værn, min Tilflugt, min Frelser, som frelser mig fra Vold!

Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

Jeg påkalder HERREN, den Højlovede, og frelses fra mine Fjender.

Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.

Dødens Brændinger omsluttede mig, Ødelæggelsens Strømme forfærdede mig,

Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.

Dødsrigets Reb omspændte mig, Dødens Snarer faldt over mig;

Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.

i min Vånde påkaldte jeg HERREN og råbte til min Gud. Han hørte min Røst fra sin Helligdom, mit Råb fandt ind til hans Ører!

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.

Da rystede Jorden og skjalv, Himlens Grundvolde bæved og rysted, thi hans Vrede blussede op.

Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Røg for ud af hans Næse, fortærende Ild af hans Mund, Gløder gnistrede fra ham.

Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.

Han sænkede Himlen, steg ned med Skymulm under sine Fødder;

Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

båret af Keruber fløj han, svæved på Vindens Vinger;

I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.

han omgav sig med Mulm som en Bolig, mørke Vandmasser, vandfyldte Skyer.

Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.

Fra Glansen foran ham for der Hagl og Ildgløder ud.

Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.

HERREN tordned fra Himlen, den Højeste lod høre sin Røst;

Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.

han udslynged Pile, adsplittede dem, lod Lynene funkle og skræmmede dem.

Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.

Havets Bund kom til Syne, Jordens Grundvolde blottedes ved HERRENs Trusel, for hans Vredes Pust.

I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.

Han udrakte Hånden fra det høje og greb mig, drog mig op af de vældige Vande,

Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.

frelste mig fra mine mægtige Fjender, fra mine Avindsmænd; de var mig for stærke.

Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

På min Ulykkes Dag faldt de over mig, men HERREN blev mig et Værn.

Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

Han førte mig ud i åbent Land, han frelste mig, thi han havde Behag i mig.

Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

HERREN gengældte mig efter min Retfærd, lønned mig efter mine Hænders Uskyld;

Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.

thi jeg holdt mig til HERRENs Veje, svigted i Gudløshed ikke min Gud;

Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

hans Bud stod mig alle for Øje, jeg veg ikke fra hans Love.

Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.

Ustraffelig var jeg for ham og vogtede mig for Brøde.

A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.

HERREN lønned mig efter min Retfærd, mine Hænders Uskyld, som var ham for Øje!

Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.

Du viser dig from mod den fromme, retsindig mod den retsindige,

Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.

du viser dig ren mod den rene og vrang mod den svigefulde.

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

De arme giver du Frelse, hovmodiges Øjne Skam!

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.

Ja, du er min Lampe, HERRE! HERREN opklarer mit Mørke.

Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.

Thi ved din Hjælp søndrer jeg Mure, ved min Guds Hjælp springer jeg over Volde.

Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.

Fuldkommen er Guds Vej, lutret er HERRENs Ord. Han er et Skjold for alle, der sætter deres Lid til ham.

Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

Ja, hvem er Gud uden HERREN, hvem er en Klippe uden vor Gud,

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

den Gud, der omgjorded mig med Kraft, jævnede Vejen for mig,

Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.

gjorde mine Fødder som Hindens og gav mig Fodfæste på Højne,

Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.

oplærte min Hånd til Krig, så mine Arme spændte Kobberbuen?

Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Du gav mig din Frelses Skjold, din Nedladelse gjorde mig stor;

Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

du skaffede Plads for mine Skridt, mine Ankler vaklede ikke.

Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.

Jeg jog mine Fjender, indhentede dem, vendte først om, da de var gjort til intet,

Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.

slog dem ned, så de ej kunde rejse sig, men lå faldne under min Fod.

Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.

Du omgjorded mig med Kraft til Kampen, mine Modstandere tvang du i Knæ for mig;

Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.

du slog mine Fjender på Flugt mine Avindsmænd ryddede jeg af Vejen.

Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.

De råbte, men ingen hjalp, til HERREN, han svared dem ikke.

Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

Jeg knuste dem som Jordens Støv, som Gadeskarn tramped jeg på dem.

I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.

Du friede mig af Folkekampe, du satte mig til Folkeslags Høvding; nu tjener mig ukendte Folk;

Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.

Udlandets Sønner kryber for mig; blot de hører om mig, lyder de mig:

Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.

Udlandets Sønner vansmægter, kommer skælvende frem af deres Skjul.

Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

HERREN lever, højlovet min Klippe, ophøjet være min Frelses Gud,

Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,

den Gud, som giver mig Hævn, lægger Folkeslag under min Fod

Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

og frier mig fra mine Fjender! Du ophøjer mig over mine Modstandere, fra Voldsmænd frelser du mig.

Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.

HERRE, derfor priser jeg dig blandt Folkene og lovsynger dit Navn,

Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.

du, som kraftig hjælper din Konge og viser din Salvede Miskundhed. David og hans Æt evindelig.

Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.