Psalms 105

Hvalite Jahvu, prizivajte mu ime, navješćujte među narodima djela njegova!

Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

Pjevajte mu, svirajte mu, pripovijedajte sva njegova čudesa!

Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

Dičite se svetim imenom njegovim, neka se raduje srce onih što traže Jahvu!

Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

Tražite Jahvu i njegovu snagu, tražite svagda njegovo lice!

Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

Sjetite se čudesa koja učini, njegovih čuda i sudova usta njegovih!

Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

Abrahamov rod sluga je njegov, sinovi Jakovljevi njegovi izabranici!

Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

On je Jahve, Bog naš; po svoj su zemlji njegovi sudovi!

Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

On se uvijek sjeća svojega Saveza, riječi koju dade tisući naraštaja:

Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

Saveza koji sklopi s Abrahamom i zakletve svoje Izaku.

Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

Ustanovi je kao zakon Jakovu, Izraelu vječni Savez,

Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

govoreći: "Tebi ću dati kanaansku zemlju kao dio u baštinu vašu."

Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

Kad ih još bješe malo na broju, vrlo malo, i kad bjehu pridošlice u njoj,

Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

išli su od naroda do naroda, iz jednoga kraljevstva k drugom narodu,

Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

ali ne dopusti nikom da ih tlači, kažnjavaše zbog njih kraljeve:

Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

"Ne dirajte u moje pomazanike, ne nanosite zla mojim prorocima!"

Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

I on pozva glad na zemlju, sve zalihe uništi krušne.

Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

Pred njima čovjeka posla: Josip u ropstvo bijaše prodan.

Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

Sputaše uzama noge njegove, u gvožđe mu vrat staviše,

Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

dok se ne ispuni proroštvo njegovo, Jahvina ga riječ potvrdi.

Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

Kralj naredi da ga driješe, narÄodÄa poglavar oslobodi njega.

Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

Za domaćina ga stavi kući svojoj, za nadstojnika sveg imanja svoga,

Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

da velikaše njegove po volji uči i starce njegove mudrosti da vodi.

Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

Tad Izrael u Egipat uđe, Jakov došljak bješe u Kamovoj zemlji.

Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

Narod svoj umnoži veoma, učini ga jačim od dušmana.

Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

Okrenu im srce da zamrze narod njegov, da slugama njegovim opaki budu.

Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

Mojsija posla, slugu svoga, Arona, kog odabra.

I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

Činjahu među njima znake njegove i čudesa u Kamovoj zemlji.

Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

Posla tmine, i smrknu se, al' prkosiše oni riječima njegovim.

Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

U krv im vode prometnu i pobi ribe njihove.

Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

Zemljom im žabe provrvješe, prodriješe i u dvore kraljevske.

Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

Reče, i muha roj doletje i komarci u sve kraje njine.

Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

Mjesto kiše grÓad im dade, ognjene munje po njihovoj zemlji.

Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

Udari im lozu i smokve, polomi stabla u krajima njinim.

Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

Reče, i skakavci dođoše i bezbrojne gusjenice s njima.

Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

U zemlji im proždriješe svu bilinu, proždriješe rod njihovih njiva.

I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

Pobi sve prvorođene u njihovoj zemlji, sve prvine snage njihove.

Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

Izvede ih sa srebrom i zlatom; u plemenima njinim bolesnih ne bješe.

Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

Odlasku njihovu Egipat se obradova, jer ga od njih strah spopade.

Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

Rasprostro je oblak kao pokrov i oganj da se obnoć sja.

Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

Zamoliše, i dovede prepelice, nebeskim ih kruhom tad nahrani.

K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

Hrid rascijepi, i provri voda, pustinjom poteče kao rijeka.

Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

Tad se sjeti svete riječi svoje što je zada sluzi svome Abrahamu.

Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

Puk svoj s klicanjem izvede i s veseljem izabrane svoje.

Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

I dade im zemlje poganske, trud naroda baštiniše,

A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

da čuvaju naredbe njegove i zakone da mu paze. Aleluja!

Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.