Psalms 104

Blagoslivljaj Jahvu, dušo moja, Jahve, Bože moj, silno si velik! Odjeven veličanstvom i ljepotom,

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

svjetlošću ogrnut kao plaštem! Nebo si razapeo kao šator,

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

na vodama sagradio dvorove svoje. Od oblaka praviš kola svoja, na krilima vjetrova putuješ.

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

Vjetrove uzimaš za glasnike, a žarki oganj za slugu svojega.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Zemlju si stavio na stupove njene: neće se poljuljati u vijeke vjekova,

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

pokrio si je vodama bezdanim k'o haljinom, iznad bregova stajahu vode;

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

na tvoju se prijetnju povukoše, od tvoje grmljavine zadrhtaše.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Bregovi se digoše, doline spustiše na mjesto koje si im odredio.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Odredio si granicu koju ne smiju prijeći, da opet ne pokriju zemlju.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Izvore svraćaš u potoke što žubore među brdima.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Oni poje sve živine poljske, divlji magarci žeđ gase u njima.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Uz njih se gnijezde ptice nebeske i pjevaju među granama.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Ti natapaš bregove iz dvorova svojih, zemlja se nasićuje plodom tvojih ruku.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Ti daješ te niče trava za stoku i bilje na korist čovjeku da izvede kruh iz zemlje

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

i vino što razvedruje srce čovječje; da uljem lice osvježi i da kruh okrijepi srce čovjeku.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Stabla se Jahvina napajaju hranom, cedri libanonski koje on zasadi.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Ondje se ptice gnijezde, u čempresu dom je rodin.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Visoki bregovi daju kozorogu a pećine jazavcu sklonište.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Ti si stvorio mjesec da označuje vremena i sunce znade kada ima zaći.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Kad razastreš tmine i noć se spusti, tad se šuljaju u njoj životinje šumske.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Lavići riču za plijenom i od Boga hranu traže.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Kad sunce ograne, nestaju i liježu na ležaje.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Tad čovjek izlazi na dnevni posao i na rad do večeri.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Kako su brojna tvoja djela, o Jahve! Sve si to mudro učinio: puna je zemlja stvorenja tvojih.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Eno mora, velika i široka, u njemu vrve gmazovi bez broja, životinje male i velike.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Onud prolaze nemani, Levijatan kojeg stvori da se igra u njemu.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

I sva ova bića željno čekaju da ih nahraniš na vrijeme.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Daješ li im, tada sabiru: otvaraš li ruku, nasite se dobrima.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Sakriješ li lice svoje, tad se rastuže; ako dah im oduzmeš, ugibaju i opet se u prah vraćaju.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Pošalješ li dah svoj, opet nastaju, i tako obnavljaš lice zemlje.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Neka dovijeka traje slava Jahvina: nek' se raduje Jahve u djelima svojim!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

On pogleda zemlju i ona se potrese, dotakne bregove, oni se zadime.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Pjevat ću Jahvi dokle god živim, svirat ću Bogu svome dokle god me bude.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Bilo mu milo pjevanje moje! Ja ću se radovati u Jahvi.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Nek' zločinci sa zemlje nestanu i bezbožnika nek' više ne bude! Blagoslivljaj Jahvu, dušo moja! Aleluja!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.