Job 38

Тоді відповів Господь Йову із бурі й сказав:
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Хто то такий, що затемнює раду словами без розуму?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Підпережи но ти стегна свої, як мужчина, а Я буду питати тебе, ти ж Мені поясни!
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Де ти був, коли землю основував Я? Розкажи, якщо маєш знання!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Хто основи її положив, чи ти знаєш? Або хто розтягнув по ній шнура?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
У що підстави її позапущувані, або хто поклав камінь наріжний її,
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
коли разом співали всі зорі поранні та радісний окрик здіймали всі Божі сини?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
І хто море воротами загородив, як воно виступало, немов би з утроби виходило,
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
коли хмари поклав Я за одіж йому, а імлу за його пелюшки,
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
і призначив йому Я границю Свою та поставив засува й ворота,
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
і сказав: Аж досі ти дійдеш, не далі, і тут ось межа твоїх хвиль гордовитих?
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
Чи за своїх днів ти наказував ранкові? Чи досвітній зорі показав її місце,
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
щоб хапалась за кінці землі та посипались з неї безбожні?
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
Земля змінюється, мов та глина печатки, і стають, немов одіж, вони!
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
І нехай від безбожних їх світло відійметься, а високе рамено зламається!
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Чи ти сходив коли аж до морських джерел, і чи ти переходжувався дном безодні?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Чи для тебе відкриті були брами смерти, і чи бачив ти брами смертельної тіні?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Чи широкість землі ти оглянув? Розкажи, якщо знаєш це все!
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Де та дорога, що світло на ній пробуває? А темрява де її місце,
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
щоб узяти її до границі її, і щоб знати стежки її дому?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Знаєш ти, бо тоді народився ж ти був, і велике число твоїх днів!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Чи доходив коли ти до схованок снігу, і схованки граду ти бачив,
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
які Я тримаю на час лихоліття, на день бою й війни?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Якою дорогою ділиться вітер, розпорошується по землі вітерець?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Хто для зливи протоку провів, а для громовиці дорогу,
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
щоб дощити на землю безлюдну, на пустиню, в якій чоловіка нема,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
щоб пустиню та пущу насичувати, і щоб забезпечити вихід траві?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
Чи є батько в доща, чи хто краплі роси породив?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Із чиєї утроби лід вийшов, а іній небесний хто його породив?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Як камінь, тужавіють води, а поверхня безодні ховається.
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Чи зв'яжеш ти зав'язки Волосожару, чи розв'яжеш віжки в Оріона?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Чи виведеш часу свого Зодіяка, чи Воза з синами його попровадиш?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Чи ти знаєш устави небес? Чи ти покладеш на землі їхню владу?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Чи підіймеш свій голос до хмар, і багато води тебе вкриє?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Чи блискавки ти посилаєш, і підуть вони, й тобі скажуть Ось ми?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Хто мудрість вкладає людині в нутро? Або хто дає серцеві розум?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Хто мудрістю хмари зрахує, і хто може затримати небесні посуди,
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
коли порох зливається в зливки, а кавалки злипаються?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
Чи здобич левиці ти зловиш, і заспокоїш життя левчуків,
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
як вони по леговищах туляться, на чатах сидять по кущах?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
Хто готує для крука поживу його, як до Бога кричать його діти, як без їжі блукають вони?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?