Job 38

Domnul a răspuns lui Iov din mijlocul furtunii, şi a zis:
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
,,Cine este celce Îmi întunecă planurile, prin cuvîntări fără pricepere?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Încinge-ţi mijlocul ca un viteaz, ca Eu să te întreb, şi tu să Mă înveţi.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Unde erai tu cînd am întemeiat pămîntul? Spune, dacă ai pricepere.
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Cine i -a hotărît măsurile, ştii? Sau cine a întins frînghia de măsurat peste el?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Pe ce sînt sprijinite temeliile lui? Sau cine i -a pus piatra din capul unghiului,
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
atunci cînd stelele dimineţii izbucneau în cîntări de bucurie, şi cînd toţi fiii lui Dumnezeu scoteau strigăte de veselie?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
Cine a închis marea cu porţi, cînd s'a aruncat din pîntecele mamei ei?
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Cînd i-am făcut haina din nori, şi scutece din întunerec;
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
cînd i-am pus hotar, şi cînd i-am pus zăvoare şi porţi;
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
cînd am zis: ,Pînă aici să vii, să nu treci mai departe; aici să ţi se oprească mîndria valurilor tale?`
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
De cînd eşti, ai poruncit tu dimineţei? Ai arătat zorilor locul lor,
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
ca să apuce capetele pămîntului, şi să scuture pe cei răi de pe el?
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
Ca pămîntul să se schimbe ca lutul pe care se pune o pecete, şi toate lucrurile să se arate îmbrăcate ca în haina lor adevărată?
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Pentruca cei răi să fie lipsiţi de luminalor, şi braţul care se ridică să fie zdrobit?
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Ai pătruns tu pînă la izvoarele mării? Sau te-ai plimbat tu prin fundurile adîncului?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Ţi s'au deschis porţile morţii? Sau ai văzut tu porţile umbrei morţii?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Ai cuprins tu cu privirea întinderea pămîntului? Vorbeşte, dacă ştii toate aceste lucruri.
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Unde este drumul care duce la locaşul luminii? Şi întunerecul unde îşi are locuinţa?
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Poţi să le urmăreşti pînă la hotarul lor, şi să cunoşti cărările locuinţei lor?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Ştii, căci atunci erai născut, şi numărul zilelor tale este mare!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Ai ajuns tu pînă la cămările zăpezii? Ai văzut tu cămările grindinei,
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
pe cari le păstrez pentru vremurile de strîmtoare, pentru zilele de război şi de bătălie?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Pe ce cale se împarte lumina? Şi pe ce cale se împrăştie vîntul de răsărit pe pămînt?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Cine a deschis un loc de scurgere ploii, şi a însemnat drumul fulgerului şi al tunetului,
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
pentru ca să cadă ploaia pe un pămînt fără locuitori, pe un pustiu unde nu sînt oameni;
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
pentru ca să adape locurile pustii şi uscate, şi ca să facă să încolţească şi să răsară iarba?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
Are ploaia tată? Cine dă naştere picăturilor de rouă?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Din al cui sîn iese ghiaţa, şi cine naşte promoroaca cerului,
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
ca apele să se îngroaşe ca o piatră, şi faţa adîncului să se întărească?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Poţi să înozi tu legăturile Găinuşei, sau să deslegi frînghiile Orionului?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Tu faci să iasă la vremea lor semnele zodiacului, şi tu cîrmuieşti Ursul mare cu puii lui?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Cunoşti tu legile cerului? Sau tu îi orînduieşti stăpînirea pe pămînt?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Îţi înalţi tu glasul pînă la nori, ca să chemi să te acopere rîuri de ape?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Poţi tu să arunci fulgerile, ca să plece? Îţi zic ele: ,Iată-ne?`
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Cine a pus înţelepciunea în negura norilor, sau cine a dat pricepere întocmirii văzduhului?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Cine poate să numere norii cu înţelepciune, şi să verse burdufurile cerurilor,
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
pentruca să înceapă pulberea să facă noroi, şi bulgării de pămînt să se lipească împreună?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
Tu izgoneşti prada pentru leoaică, şi tu potoleşti foamea puilor de lei,
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
cînd stau ghemuiţi în vizuina lor, cînd stau la pîndă în culcuşul lor?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
Cine pregăteşte corbului hrana, cînd puii lui strigă spre Dumnezeu, cînd umblă rătăciţi şi flămînzi?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?