Job 38

Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Domnul a răspuns lui Iov din mijlocul furtunii, şi a zis:
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
,,Cine este celce Îmi întunecă planurile, prin cuvîntări fără pricepere?
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Încinge-ţi mijlocul ca un viteaz, ca Eu să te întreb, şi tu să Mă înveţi.
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Unde erai tu cînd am întemeiat pămîntul? Spune, dacă ai pricepere.
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Cine i -a hotărît măsurile, ştii? Sau cine a întins frînghia de măsurat peste el?
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Pe ce sînt sprijinite temeliile lui? Sau cine i -a pus piatra din capul unghiului,
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
atunci cînd stelele dimineţii izbucneau în cîntări de bucurie, şi cînd toţi fiii lui Dumnezeu scoteau strigăte de veselie?
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Cine a închis marea cu porţi, cînd s'a aruncat din pîntecele mamei ei?
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
Cînd i-am făcut haina din nori, şi scutece din întunerec;
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
cînd i-am pus hotar, şi cînd i-am pus zăvoare şi porţi;
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
cînd am zis: ,Pînă aici să vii, să nu treci mai departe; aici să ţi se oprească mîndria valurilor tale?`
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
De cînd eşti, ai poruncit tu dimineţei? Ai arătat zorilor locul lor,
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
ca să apuce capetele pămîntului, şi să scuture pe cei răi de pe el?
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Ca pămîntul să se schimbe ca lutul pe care se pune o pecete, şi toate lucrurile să se arate îmbrăcate ca în haina lor adevărată?
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Pentruca cei răi să fie lipsiţi de luminalor, şi braţul care se ridică să fie zdrobit?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Ai pătruns tu pînă la izvoarele mării? Sau te-ai plimbat tu prin fundurile adîncului?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Ţi s'au deschis porţile morţii? Sau ai văzut tu porţile umbrei morţii?
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Ai cuprins tu cu privirea întinderea pămîntului? Vorbeşte, dacă ştii toate aceste lucruri.
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Unde este drumul care duce la locaşul luminii? Şi întunerecul unde îşi are locuinţa?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Poţi să le urmăreşti pînă la hotarul lor, şi să cunoşti cărările locuinţei lor?
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Ştii, căci atunci erai născut, şi numărul zilelor tale este mare!
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Ai ajuns tu pînă la cămările zăpezii? Ai văzut tu cămările grindinei,
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
pe cari le păstrez pentru vremurile de strîmtoare, pentru zilele de război şi de bătălie?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Pe ce cale se împarte lumina? Şi pe ce cale se împrăştie vîntul de răsărit pe pămînt?
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Cine a deschis un loc de scurgere ploii, şi a însemnat drumul fulgerului şi al tunetului,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
pentru ca să cadă ploaia pe un pămînt fără locuitori, pe un pustiu unde nu sînt oameni;
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
pentru ca să adape locurile pustii şi uscate, şi ca să facă să încolţească şi să răsară iarba?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Are ploaia tată? Cine dă naştere picăturilor de rouă?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Din al cui sîn iese ghiaţa, şi cine naşte promoroaca cerului,
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
ca apele să se îngroaşe ca o piatră, şi faţa adîncului să se întărească?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Poţi să înozi tu legăturile Găinuşei, sau să deslegi frînghiile Orionului?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Tu faci să iasă la vremea lor semnele zodiacului, şi tu cîrmuieşti Ursul mare cu puii lui?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Cunoşti tu legile cerului? Sau tu îi orînduieşti stăpînirea pe pămînt?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Îţi înalţi tu glasul pînă la nori, ca să chemi să te acopere rîuri de ape?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Poţi tu să arunci fulgerile, ca să plece? Îţi zic ele: ,Iată-ne?`
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Cine a pus înţelepciunea în negura norilor, sau cine a dat pricepere întocmirii văzduhului?
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Cine poate să numere norii cu înţelepciune, şi să verse burdufurile cerurilor,
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
pentruca să înceapă pulberea să facă noroi, şi bulgării de pămînt să se lipească împreună?
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Tu izgoneşti prada pentru leoaică, şi tu potoleşti foamea puilor de lei,
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
cînd stau ghemuiţi în vizuina lor, cînd stau la pîndă în culcuşul lor?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Cine pregăteşte corbului hrana, cînd puii lui strigă spre Dumnezeu, cînd umblă rătăciţi şi flămînzi?