Job 38

Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Allora l’Eterno rispose a Giobbe dal seno della tempesta, e disse:
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
"Chi è costui che oscura i miei disegni con parole prive di senno?
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Orsù, cingiti i lombi come un prode; io ti farò delle domande e tu insegnami!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Dov’eri tu quand’io fondavo la terra? Dillo, se hai tanta intelligenza.
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Chi ne fissò le dimensioni? giacché tu il sai! chi tirò sovr’essa la corda da misurare?
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Su che furon poggiate le sue fondamenta, o chi ne pose la pietra angolare
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
quando le stelle del mattino cantavan tutte assieme e tutti i figli di Dio davan in gridi di giubilo?
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Chi chiuse con porte il mare balzante fuor dal seno materno,
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
quando gli detti le nubi per vestimento e per fasce l’oscurità,
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
quando gli tracciai de’ confini, gli misi sbarre e porte,
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
e dissi: "Fin qui tu verrai, e non oltre; qui si fermerà l’orgoglio de’ tuoi flutti?"
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Hai tu mai, in vita tua, comandato al mattino? o insegnato il suo luogo all’aurora,
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
perch’ella afferri i lembi della terra, e ne scuota via i malvagi?
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
La terra si trasfigura come creta sotto il sigillo, e appar come vestita d’un ricco manto;
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
i malfattori sono privati della luce loro, e il braccio, alzato già, è spezzato.
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Sei tu penetrato fino alle sorgenti del mare? hai tu passeggiato in fondo all’abisso?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Le porte della morte ti son esse state scoperte? Hai tu veduto le porte dell’ombra di morte?
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Hai tu abbracciato collo sguardo l’ampiezza della terra? Parla, se la conosci tutta!
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Dov’è la via che guida al soggiorno della luce? E la tenebra dov’è la sua dimora?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Le puoi tu menare verso i loro domini, e sai tu bene i sentieri per ricondurle a casa?
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Lo sai di sicuro! ché tu eri, allora, già nato, e il numero de’ tuoi giorni è grande!…
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Sei tu entrato ne’ depositi della neve? Li hai visti i depositi della grandine
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
ch’io tengo in serbo per i tempi della distretta, pel giorno della battaglia e della guerra?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Per quali vie si diffonde la luce e si sparge il vento orientale sulla terra?
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Chi ha aperto i canali all’acquazzone e segnato la via al lampo dei tuoni,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
perché la pioggia cada sulla terra inabitata, sul deserto ove non sta alcun uomo,
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
e disseti le solitudini desolate, sì che vi germogli e cresca l’erba?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Ha forse la pioggia un padre? o chi genera le gocce della rugiada?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Dal seno di chi esce il ghiaccio, e la brina del cielo chi la dà alla luce?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Le acque, divenute come pietra, si nascondono, e la superficie dell’abisso si congela.
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Sei tu che stringi i legami delle Pleiadi, o potresti tu scioglier le catene d’Orione?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Sei tu che, al suo tempo, fai apparire le costellazioni e guidi la grand’Orsa insieme a’ suoi piccini?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Conosci tu le leggi del cielo? e regoli tu il dominio di esso sulla terra?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Puoi tu levar la voce fino alle nubi, e far che abbondanza di pioggia ti ricopra?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
I fulmini parton forse al tuo comando? Ti dicono essi: "Eccoci qua"?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Chi ha messo negli strati delle nubi sapienza, o chi ha dato intelletto alla meteora?
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Chi conta con sapienza le nubi? e gli otri del cielo chi li versa
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
allorché la polvere stemperata diventa come una massa in fusione e le zolle de’ campi si saldan fra loro?
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Sei tu che cacci la preda per la leonessa, che sazi la fame de’ leoncelli
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
quando si appiattano nelle tane e si mettono in agguato nella macchia?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Chi provvede il pasto al corvo quando i suoi piccini gridano a Dio e vanno errando senza cibo?