Psalms 89

Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.

Etanin sen Esrahilaisen opetus. Minä veisaan Herran armoja ijankaikkisesti, ja ilmoitan sinun totuuttas suullani suvusta sukuun,

O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.

Ja sanon: ijankaikkinen armo käy ylös: sinä pidät uskollisesti totuutes taivaissa.

Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:

Minä olen liiton tehnyt valittuini kanssa: minä olen vannonut Davidille palvelialleni:

Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,

Hamaan ijankaikkisuuteen vahvistan minä sinun siemenes, ja rakennan sinun istuimes suvusta sukuun, Sela!

Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.

Ja taivaat pitää ylistämän, Herra, sinun ihmeitäs, niin myös totuuttas pyhäin seurakunnassa.

Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.

Sillä kuka taidetaan pilvissä verrattaa Herraan? ja kuka on Herran kaltainen jumalain lasten seassa?

Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?

Jumala on sangen väkevä pyhäinsä kokouksissa, ja ihmeellinen kaikkein seassa, jotka ovat hänen ympärillänsä.

Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.

Herra Jumala Zebaot, kuka on niinkuin sinä, väkevä Jumala? ja sinun totuutes on sinun ympärilläs.

Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

Sinä vallitset pauhaavaisen meren: sinä hillitset paisuvaiset aallot.

Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.

Sinä lyöt Rahabin kuoliaaksi: sinä hajoitat vihollises urhoollisella käsivarrellas.

Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.

Taivaat ovat sinun, maa myös on sinun: sinä olet perustanut maan piirin, ja mitä siinä on.

Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.

Pohjan ja etelän olet sinä luonut: Tabor ja Hermon kiittävät sinun nimeäs.

Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.

Sinulla on voimallinen käsivarsi: väkevä on sinun kätes, ja korkia on oikia kätes.

Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.

Vanhurskaus ja tuomio on istuimes vahvistus: armo ja totuus ovat sinun kasvois edessä.

Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.

Autuas on se kansa, joka ihastua taitaa: Herra, heidän pitää vaeltaman sinun kasvois valkeudessa.

Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.

Heidän pitää iloitseman joka päivä sinun nimestäs, ja sinun vanhurskaudessas kunnialliset oleman.

Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.

Sillä sinä olet heidän väkevyytensä kerskaus, ja sinun armos kautta nostat sinä ylös meidän sarvemme.

Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.

Sillä Herra on meidän kilpemme, ja pyhä Israelissa on meidän kuninkaamme.

Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.

Silloin sinä puhuit näyissä pyhilles ja sanoit: minä olen sankarin herättänyt auttamaan: minä olen korottanut valitun kansasta.

Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

Minä olen löytänyt palveliani Davidin: minä olen hänen voidellut pyhällä öljylläni.

Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

Minun käteni tukee häntä, ja minun käsivarteni vahvistaa häntä.

A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

Ei pidä viholliset häntä voittaman, ja väärät ei pidä häntä sulloman.

Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

Vaan minä lyön hänen vihollisensa hänen edestänsä; ja niitä, jotka häntä vihaavat, tahdon minä vaivata.

Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.

Mutta minun totuuteni ja armoni pitää hänen tykönänsä oleman, ja hänen sarvensa pitää minun nimeeni nostettaman ylös.

Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.

Minä asetan hänen kätensä mereen, ja hänen oikian kätensä virtoihin.

A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

Näin hänen pitää minun kutsuman: sinä olet minun Isäni, Jumalani ja turvani, joka minua auttaa.

On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.

Ja minä asetan hänen esikoiseksi, kaikkein korkeimmaksi kuningasten seassa maan päällä.

Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.

Minä pidän hänelle armoni tähteellä ijankaikkisesti, ja minun liittoni pitää hänelle vahva oleman.

Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.

Minä annan hänelle ijankaikkisen siemenen, ja vahvistan hänen istuimensa niinkauvan kuin taivaat pysyvät.

Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.

Mutta jos hänen lapsensa minun lakini hylkäävät, ja ei vaella minun oikeudessani,

Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

Jos he minun säätyni turmelevat, ja ei minun käskyjäni pidä;

Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

Niin minä heidän syntinsä vitsalla rankaisen, ja heidän pahat tekonsa haavoilla.

Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

Mutta armoani en minä hänestä käännä pois, enkä salli totuuteni vilpistellä.

Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

En minä riko liittoani, ja mitä minun suustani käynyt on, en minä muuta.

Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

Minä olen vihdoin vannonut pyhyyteni kautta: en minä Davidille valehtele.

Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

Hänen siemenensä on oleva ijankaikkisesti, ja hänen istuimensa minun edessäni niinkuin aurinko.

Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

Ja niinkuin kuu, vahvistetaan se ijankaikkisesti, ja on vahvana niinkuin todistus pilvissä, Sela!

Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

Vaan nyt sinä syökset ja heität pois, ja vihastut voidellulles.

Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

Sinä särjet palvelias liiton, ja tallaat hänen kruununsa maahan.

Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

Sinä rikot hänen muurinsa, ja annat hänen linnansa särjettää.

Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

Häntä raatelevat kaikki ohitsekäyväiset: hän on tullut läsnäolevaisillensa nauruksi.

Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.

Sinä korotat hänen vihollistensa oikian käden, ja ilahutat kaikki hänen vainollisensa.

Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.

Hänen miekkansa voiman olet sinä myös ottanut pois, ja et salli hänen voittaa sodassa,

Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.

Sinä hävitit hänen puhtautensa, ja annoit hänen istuimensa kaatua maahan.

Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

Sinä lyhennät hänen nuoruutensa ajat, ja peität hänen häpiällä, Sela!

Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.

Herra, kuinka kauvan sinä sinus niin salaat? ja annat hirmuisuutes palaa niinkuin tulen?

Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?

Muista, kuinka lyhyt minun elämäni on: miksis tahdoit kaikki ihmiset hukkaan luoda?

Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?

Kuka elää, ja ei näe kuolemaa? kuka sielunsa tuonelan käsistä pelastaa? Sela!

Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

Herra, kussa ovat sinun entiset armos, jotkas Davidille vannonut olet totuudessas?

Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.

Muista, Herra, palveliais pilkkaa, jonka minä kannan helmassani, kaikista niin monista kansoista,

Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,

Joilla, Herra, vihollises pilkkaavat, joilla he pilkkaavat voideltus askelia.

Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]

Kiitetty olkoon Herra ijankaikkisesti, amen! ja amen!