Job 39

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Sais-tu quand les chèvres sauvages font leurs petits? Observes-tu les biches quand elles mettent bas?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

Comptes-tu les mois pendant lesquels elles portent, Et connais-tu l'époque où elles enfantent?

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

Elles se courbent, laissent échapper leur progéniture, Et sont délivrées de leurs douleurs.

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Leurs petits prennent de la vigueur et grandissent en plein air, Ils s'éloignent et ne reviennent plus auprès d'elles.

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

Qui met en liberté l'âne sauvage, Et l'affranchit de tout lien?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

J'ai fait du désert son habitation, De la terre salée sa demeure.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

Il se rit du tumulte des villes, Il n'entend pas les cris d'un maître.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Il parcourt les montagnes pour trouver sa pâture, Il est à la recherche de tout ce qui est vert.

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Le buffle veut-il être à ton service? Passe-t-il la nuit vers ta crèche?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

L'attaches-tu par une corde pour qu'il trace un sillon? Va-t-il après toi briser les mottes des vallées?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Te reposes-tu sur lui, parce que sa force est grande? Lui abandonnes-tu le soin de tes travaux?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Te fies-tu à lui pour la rentrée de ta récolte? Est-ce lui qui doit l'amasser dans ton aire?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

L'aile de l'autruche se déploie joyeuse; On dirait l'aile, le plumage de la cigogne.

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

Mais l'autruche abandonne ses oeufs à la terre, Et les fait chauffer sur la poussière;

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

Elle oublie que le pied peut les écraser, Qu'une bête des champs peut les fouler.

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

Elle est dure envers ses petits comme s'ils n'étaient point à elle; Elle ne s'inquiète pas de l'inutilité de son enfantement.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Car Dieu lui a refusé la sagesse, Il ne lui a pas donné l'intelligence en partage.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

Quand elle se lève et prend sa course, Elle se rit du cheval et de son cavalier.

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Est-ce toi qui donnes la vigueur au cheval, Et qui revêts son cou d'une crinière flottante?

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Le fais-tu bondir comme la sauterelle? Son fier hennissement répand la terreur.

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

Il creuse le sol et se réjouit de sa force, Il s'élance au-devant des armes;

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Il se rit de la crainte, il n'a pas peur, Il ne recule pas en face de l'épée.

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

Sur lui retentit le carquois, Brillent la lance et le javelot.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

Bouillonnant d'ardeur, il dévore la terre, Il ne peut se contenir au bruit de la trompette.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

Quand la trompette sonne, il dit: En avant! Et de loin il flaire la bataille, La voix tonnante des chefs et les cris de guerre.

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

Est-ce par ton intelligence que l'épervier prend son vol, Et qu'il étend ses ailes vers le midi?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

Est-ce par ton ordre que l'aigle s'élève, Et qu'il place son nid sur les hauteurs?

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

C'est dans les rochers qu'il habite, qu'il a sa demeure, Sur la cime des rochers, sur le sommet des monts.

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

De là il épie sa proie, Il plonge au loin les regards.

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

Ses petits boivent le sang; Et là où sont des cadavres, l'aigle se trouve.