Job 39

Kender du Tiden, da Stengeden føder, tager du Vare på Hindenes Veer,

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

tæller du mon deres Drægtigheds Måneder, kender du Tiden, de føder?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

De lægger sig ned og føder og kaster Kuldet,

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

Ungerne trives, gror til i det frie, løber bort og kommer ej til dem igen.

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Hvem slap Vildæslet løs, hvem løste mon Steppeæslets Reb,

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

som jeg gav Ørkenen til Hjem, den salte Steppe til Bolig?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Det ler ad Byens Larm og hører ej Driverens Skælden;

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

det ransager Bjerge, der har det sin Græsgang, det leder hvert Græsstrå op.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Er Vildoksen villig at trælle for dig, vil den stå ved din Krybbe om Natten?

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Binder du Reb om dens Hals, pløjer den Furerne efter dig?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Stoler du på dens store Kræfter; overlader du den din Høst?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Tror du, den kommer tilbage og samler din Sæd på Loen?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Mon Strudsens Vinge er lam, eller mangler den Dækfjer og Dun,

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

siden den betror sine Æg til Jorden og lader dem varmes i Sandet,

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

tænker ej på, at en Fod kan knuse dem, Vildtet på Marken træde dem sønder?

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

Hård ved Ungerne er den, som var de ej dens; spildt er dens Møje, det ængster den ikke.

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

Thi Gud lod den glemme Visdom og gav den ej Del i Indsigt.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Når Skytterne kommer, farer den bort, den ler ad Hest og Rytter.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

Giver du Hesten Styrke, klæder dens Hals med Manke

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

og lærer den Græshoppens Spring? Dens stolte Prusten indgyder Rædsel.

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Den skraber muntert i Dalen, går Brynjen væligt i Møde;

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

den ler ad Rædselen, frygter ikke og viger ikke for Sværdet;

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Koggeret klirrer over den, Spydet og Køllen blinker;

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

den sluger Vejen med gungrende Vildskab, den tøjler sig ikke, når Hornet lyder;

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

et Stød i Hornet, straks siger den: Huj! Den vejrer Kamp i det fjerne, Kampskrig og Førernes Råb.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

Skyldes det Indsigt hos dig, at Falken svinger sig op og breder sin Vinge mod Sønden?

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

Skyldes det Bud fra dig, at Ørnen flyver højt og bygger sin højtsatte Rede?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

Den bygger og bor på Klipper, på Klippens Tinde og Borg;

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

den spejder derfra efter Æde, viden om skuer dens Øjne.

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

Ungerne svælger i Blod; hvor Valen findes, der er den!

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]