Job 40

Og HERREN svarede Job og sagde:

Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

Vil den trættekære tvistes med den Almægtige? Han, som revser Gud, han svare herpå!

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

Da svarede Job HERREN og sagde:

Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

Se, jeg er ringe, hvad skal jeg svare? Jeg lægger min Hånd på min Mund!

Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

Een Gang har jeg talt, gentager det ikke, to Gange, men gør det ej mer!

Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

Da svarede HERREN Job ud fra Stormvejret og sagde:

Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

"Omgjord som en Mand dine Lænder, jeg vil spørge, og du skal lære mig!

Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

Mon du vil gøre min Ret til intet, dømme mig, for af du selv kan få Ret?

Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

Har du en Arm som Gud, kan du tordne med Brag som han?

A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

Smyk dig med Højhed og Storhed, klæd dig i Glans og Herlighed!

Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

Udgyd din Vredes Strømme, slå de stolte ned med et Blik,

Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

bøj med et Blik de stolte og knus på Stedet de gudløse,

Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

skjul dem i Støvet til Hobe og lænk deres Åsyn i Skjulet!

Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

Så vil jeg også love dig for Sejren, din højre har vundet.

Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

Se Nilhesten! Den har jeg skabt såvel som dig. Som Oksen æder den Græs.

Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

Se, hvilken Kraft i Lænderne og hvilken Styrke i Bugens Muskler!

V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

Halen holder den stiv som en Ceder, Bovens Sener er flettet sammen;

Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

dens Knogler er Rør af, Kobber, Benene i den som Stænger af Jern.

Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

Den er Guds ypperste Skabning, skabt til at herske over de andre;

Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

thi Foder til den bærer Bjergene, hvor Markens Vildt har Legeplads.

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

Den lægger sig hen under Lotusbuske, i Skjul af Siv og Rør;

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

Lotusbuskene giver den Tag og Skygge, Bækkens Pile yder den Hegn.

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

Den taber ej Modet, når Jordan stiger, er rolig, om Strømmen end svulmer mod dens Gab.

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

Hvem kan gribe den i dens Tænder og trække Reb igennem dens Snude?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým? [ (Job 40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce? ] [ (Job 40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho? ] [ (Job 40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji. ] [ (Job 40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen? ]