Job 41

¿SACARÁS tú al leviathán con el anzuelo, Ó con la cuerda que le echares en su lengua?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
¿Pondrás tú garfio en sus narices, Y horadarás con espinas su quijada?
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
¿Multiplicará él ruegos para contigo? ¿Hablaráte él lisonjas?
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
¿Hará concierto contigo Para que lo tomes por siervo perpetuo?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
¿Jugarás tú con él como con pájaro, Ó lo atarás para tus niñas?
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
¿Harán de él banquete los compañeros? ¿Partiránlo entre los mercaderes?
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
¿Cortarás tú con cuchillo su cuero, Ó con asta de pescadores su cabeza?
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Pon tu mano sobre él; Te acordarás de la batalla, y nunca más tornarás.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
He aquí que la esperanza acerca de él será burlada; Porque aun á su sola vista se desmayarán.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Nadie hay tan osado que lo despierte: ¿Quién pues podrá estar delante de mí?
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
¿Quién me ha anticipado, para que yo restituya? Todo lo que hay debajo del cielo es mío.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Yo no callaré sus miembros, Ni lo de sus fuerzas y la gracia de su disposición.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
¿Quién descubrirá la delantera de su vestidura? ¿Quién se llegará á él con freno doble?
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
¿Quién abrirá las puertas de su rostro? Los órdenes de sus dientes espantan.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
La gloria de su vestido son escudos fuertes, Cerrados entre sí estrechamente.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
El uno se junta con el otro, Que viento no entra entre ellos.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Pegado está el uno con el otro, Están trabados entre sí, que no se pueden apartar.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Con sus estornudos encienden lumbre, Y sus ojos son como los párpados del alba.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
De su boca salen hachas de fuego, Centellas de fuego proceden.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
De sus narices sale humo, Como de una olla ó caldero que hierve.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Su aliento enciende los carbones, Y de su boca sale llama.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
En su cerviz mora la fortaleza, Y espárcese el desaliento delante de él.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Las partes momias de su carne están apretadas: Están en él firmes, y no se mueven.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Su corazón es firme como una piedra, Y fuerte como la muela de abajo.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
De su grandeza tienen temor los fuertes, Y á causa de su desfallecimiento hacen por purificarse.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Cuando alguno lo alcanzare, ni espada, Ni lanza, ni dardo, ni coselete durará.
El hierro estima por pajas, Y el acero por leño podrido.
Saeta no le hace huir; Las piedras de honda se le tornan aristas.
Tiene toda arma por hojarascas, Y del blandir de la pica se burla.
Por debajo tiene agudas conchas; Imprime su agudez en el suelo.
Hace hervir como una olla la profunda mar, Y tórnala como una olla de ungüento.
En pos de sí hace resplandecer la senda, Que parece que la mar es cana.
No hay sobre la tierra su semejante, Hecho para nada temer.
Menosprecia toda cosa alta: Es rey sobre todos los soberbios.