Job 39

Sai tu quando le capre selvagge delle rocce figliano? Hai tu osservato quando le cerve partoriscono?

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Conti tu i mesi della lor pregnanza e sai tu il momento in cui debbono sgravarsi?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

S’accosciano, fanno i lor piccini, e son tosto liberate dalle loro doglie;

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

i lor piccini si fanno forti, crescono all’aperto, se ne vanno, e non tornan più alle madri.

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Chi manda libero l’onàgro, e chi scioglie i legami all’asino salvatico,

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

al quale ho dato per dimora il deserto, e la terra salata per abitazione?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Egli si beffa del frastuono della città, e non ode grida di padrone.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

Batte le montagne della sua pastura, e va in traccia d’ogni filo di verde.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Il bufalo vorrà egli servirti o passar la notte presso alla tua mangiatoia?

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Legherai tu il bufalo con una corda perché faccia il solco? erpicherà egli le valli dietro a te?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Ti fiderai di lui perché la sua forza è grande? Lascerai a lui il tuo lavoro?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Conterai su lui perché ti porti a casa la raccolta e ti ammonti il grano sull’aia?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Lo struzzo batte allegramente l’ali; ma le penne e le piume di lui son esse pietose?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

No, poich’egli abbandona sulla terra le proprie uova e le lascia scaldar sopra la sabbia.

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

Egli dimentica che un piede le potrà schiacciare, e che le bestie dei campi le potran calpestare.

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

Tratta duramente i suoi piccini, quasi non fosser suoi; la sua fatica sarà vana, ma ciò non lo turba,

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

ché Iddio l’ha privato di sapienza, e non gli ha impartito intelligenza.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Ma quando si leva e piglia lo slancio, si beffa del cavallo e di chi lo cavalca.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

Sei tu che dài al cavallo il coraggio? che gli vesti il collo d’una fremente criniera?

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Sei tu che lo fai saltar come la locusta? Il fiero suo nitrito incute spavento.

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Raspa la terra nella valle ed esulta della sua forza; si slancia incontro alle armi.

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

Della paura si ride, non trema, non indietreggia davanti alla spada.

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Gli risuona addosso il turcasso, la folgorante lancia e il dardo.

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

Con fremente furia divora la terra. Non sta più fermo quando suona la tromba.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

Com’ode lo squillo, dice: Aha! e fiuta da lontano la battaglia, la voce tonante dei capi, e il grido di guerra.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

E’ l’intelligenza tua che allo sparviere fa spiccare il volo e spiegar l’ali verso mezzogiorno?

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

E’ forse al tuo comando che l’aquila si leva in alto e fa il suo nido nei luoghi elevati?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

Abita nelle rocce e vi pernotta; sta sulla punta delle rupi, sulle vette scoscese;

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

di là spia la preda, e i suoi occhi miran lontano.

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

I suoi piccini s’abbeveran di sangue, e dove son de’ corpi morti, ivi ella si trova".

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]