Job 39

Weißt du die Gebärzeit der Steinböcke? Beobachtest du das Kreißen der Hindinnen?

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Zählst du die Monde, die sie erfüllen, und weißt du die Zeit ihres Gebärens?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

Sie krümmen sich, lassen ihre Jungen durchbrechen, entledigen sich ihrer Wehen.

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

Ihre Kinder werden stark, wachsen auf im Freien; sie gehen aus und kehren nicht zu ihnen zurück.

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Wer hat den Wildesel frei entsandt, und wer gelöst die Bande des Wildlings,

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

zu dessen Hause ich die Steppe gemacht, und zu seinen Wohnungen das Salzland?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Er lacht des Getümmels der Stadt, das Geschrei des Treibers hört er nicht.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

Was er auf den Bergen erspäht, ist seine Weide, und allem Grünen spürt er nach.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Wird der Wildochs dir dienen wollen, oder wird er an deiner Krippe übernachten?

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Wirst du den Wildochs mit seinem Seile an die Furche binden, oder wird er hinter dir her die Talgründe eggen?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Wirst du ihm trauen, weil seine Kraft groß ist, und ihm deine Arbeit überlassen?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Wirst du auf ihn dich verlassen, daß er deine Saat heimbringe, und daß er das Getreide deiner Tenne einscheuere?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Fröhlich schwingt sich der Flügel der Straußin: ist es des Storches Fittich und Gefieder?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

Denn sie überläßt ihre Eier der Erde und erwärmt sie auf dem Staube;

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

und sie vergißt, daß ein Fuß sie zerdrücken, und das Getier des Feldes sie zertreten kann.

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

Sie behandelt ihre Kinder hart, als gehörten sie ihr nicht; ihre Mühe ist umsonst, es kümmert sie nicht.

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

Denn Gott ließ sie der Weisheit vergessen, und keinen Verstand teilte er ihr zu.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Zur Zeit, wenn sie sich in die Höhe peitscht, lacht sie des Rosses und seines Reiters.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

Gibst du dem Rosse Stärke, bekleidest du seinen Hals mit der wallenden Mähne?

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Machst du es aufspringen gleich der Heuschrecke? Sein prächtiges Schnauben ist Schrecken.

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Es scharrt in der Ebene und freut sich der Kraft, zieht aus, den Waffen entgegen.

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

Es lacht der Furcht und erschrickt nicht, und kehrt vor dem Schwerte nicht um.

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Auf ihm klirrt der Köcher, der blitzende Speer und Wurfspieß.

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

Mit Ungestüm und Zorn schlürft es den Boden, und läßt sich nicht halten, wenn die Posaune ertönt.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

Beim Schall der Posaune ruft es: Hui! und aus der Ferne wittert es die Schlacht, den Donnerruf der Heerführer und das Feldgeschrei.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

Schwingt sich der Habicht durch deinen Verstand empor, breitet seine Flügel aus gegen Süden?

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

Oder erhebt sich auf deinen Befehl der Adler, und baut in der Höhe sein Nest?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

In den Felsen wohnt und verweilt er, auf Felsenzacken und den Spitzen der Berge.

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

Von dort aus erspäht er Nahrung, in die Ferne blicken seine Augen.

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

Und seine Jungen schlürfen Blut, und wo Erschlagene sind, da ist er. Und Jehova antwortete Hiob und sprach: Will der Tadler rechten mit dem Allmächtigen? Der da Gott zurechtweist, antworte darauf! Und Hiob antwortete Jehova und sprach: Siehe, zu gering bin ich, was soll ich dir erwidern? Ich lege meine Hand auf meinen Mund. Einmal habe ich geredet, und ich will nicht mehr antworten, und zweimal, und ich will es nicht mehr tun.

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]