Psalms 109

(Til Sangmesteren. Af David. En Salme.) Du min Lovsangs Gud, vær ej tavs!

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

Thi en gudløs, svigefuld Mund har de åbnet imod mig, taler mig til med Løgntunge,

Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

med hadske Ord omringer de mig og strider imod mig uden Grund;

A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

til Løn for min Kærlighed er de mig fjendske, skønt jeg er idel Bøn;

Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

de gør mig ondt for godt, gengælder min Kærlighed med Had.

Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

Straf ham for hans Gudløshed, lad en Anklager stå ved hans højre,

Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

lad ham gå dømt fra Retten, hans Bøn blive regnet for Synd;

Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

hans Livsdage blive kun få, hans Embede tage en anden;

Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

hans Børn blive faderløse, hans Hustru vorde Enke;

Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

hans Børn flakke om og tigge, drives bort fra et øde Hjem;

Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Ågerkarlen rage efter alt, hvad han har, og fremmede rane hans Gods;

Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

ingen være langmodig imod ham, ingen ynke hans faderløse;

Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

hans Afkom gå til Grunde, hans Navn slettes ud i næste Slægt:

Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

lad hans Fædres Skyld ihukommes hos HERREN, lad ikke hans Moders Synd slettes ud,

Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

altid være de, HERREN for Øje; hans Minde vorde udryddet af Jorden,

Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

fordi det ej faldt ham ind at vise sig god, men han forfulgte den arme og fattige og den, hvis Hjerte var knust til Døde;

Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

han elsked Forbandelse, så lad den nå ham; Velsignelse yndede han ikke, den blive ham fjern!

Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

Han tage Forbandelse på som en Klædning, den komme som Vand i hans Bug, som Olie ind i hans Ben;

A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

den blive en Dragt, han tager på, et Bælte, han altid bærer!

Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Det være mine Modstanderes Løn fra HERREN, dem, der taler ondt mod min Sjæl.

Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Men du, o HERRE, min Herre, gør med mig efter din Godhed og Nåde, frels mig for dit Navns Skyld!

Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

Thi jeg er arm og fattig, mit Hjerte vånder sig i mig;

Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

som Skyggen, der hælder, svinder jeg bort, som Græshopper rystes jeg ud;

Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

af Faste vakler mine Knæ, mit Kød skrumper ind uden Salve;

Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

til Spot for dem er jeg blevet, de ryster på Hovedet, når de

Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

Hjælp mig, HERRE min Gud, frels mig efter din Miskundhed,

Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

så de sander, det var din Hånd, dig, HERRE, som gjorde det!

Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

Lad dem forbande, du vil velsigne, mine uvenner vorde til Skamme, din Tjener glæde sig;

Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

lad mine Fjender klædes i Skændsel, iføres Skam som en Kappe!

Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Med min Mund vil jeg højlig takke HERREN, prise ham midt i Mængden;

Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

thi han står ved den fattiges højre at fri ham fra dem, der dømmer hans Sjæl.

Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.