Psalms 108

(En Sang. En Salme af David.) Mit Hjerte er trøstigt, Gud, mit hjerte er trøstigt; jeg vil synge og lovprise dig, vågn op, min Ære!

Píseň a žalm Davidův.

Harpe og Citer, vågn op, jeg vil vække Morgenrøden.

Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.

Jeg vil takke dig, HERRE, blandt Folkeslag, lovprise dig blandt Folkefærd;

Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.

thi din Miskundhed når til Himlen, din Sandhed til Skyerne.

Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.

Løft dig, o Gud, over Himlen, din Herlighed være over al Jorden!

Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

Til Frelse for dine elskede hjælp med din højre, bønhør os!

Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

Gud talede i sin Helligdom: "Jeg vil udskifte Sikem med Jubel, udmåle Sukkots Dal;

Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.

mit er Gilead, mit er Manasse, Efraim er mit Hoveds Værn, Juda min Herskerstav,

Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.

Moab min Vaskeskål, på Edom kaster jeg min Sko, over Filisterland jubler jeg."

Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Hvo bringer mig til den befæstede By, hvo leder mig hen til Edom?

Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.

Har du ikke, Gud, stødt os fra dig? Du ledsager ej vore Hære.

Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?

Giv os dog Hjælp mod Fjenden! Blændværk er Menneskers Støtte.

Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?

Med Gud skal vi øve vældige Ting, vore Fjender træder han ned!

Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]