Psalms 107

Halleluja! Lov Herren, thi han er god, thi hans Miskundhed varer evindelig!

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Så skal HERRENs genløste sige, de, han løste af Fjendens Hånd

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

og samlede ind fra Landene, fra Øst og Vest, fra Nord og fra Havet.

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

I den øde Ørk for de vild, fandt ikke Vej til beboet By,

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

de led både Sult og Tørst, deres Sjæl var ved at vansmægte;

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

men de råbte til HERREN i Nøden, han frelste dem at deres Trængsler

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

og førte dem ad rette Vej, så de kom til beboet By.

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Thi han mættede den vansmægtende Sjæl og fyldte den sultne med godt.

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

De sad i Mulm og Mørke, bundne i pine og Jern,

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

fordi de havde stået Guds Ord imod og ringeagtet den Højestes Råd.

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

Deres Hjerte var knuget af Kummer, de faldt, der var ingen, som hjalp;

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

men de råbte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

førte dem ud af Mørket og Mulmet og sønderrev deres Bånd.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Thi han sprængte Døre af Kobber og sønderslog Slåer af Jern.

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

De sygnede hen for Synd og led for Brødes Skyld,

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

de væmmedes ved al Slags Mad, de kom Dødens Porte nær

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

men de råbte til Herren i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

sendte sit Ord og lægede dem og frelste deres Liv fra Graven.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

og ofre Lovprisningsofre og med Jubel forkynnde hans Gerninger.

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

De for ud på Havet i Skibe, drev Handel på vældige Vande,

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

blev Vidne til HERRENs Gerninger, hans Underværker i Dybet;

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

han bød, og et Stormvejr rejste sig, Bølgerne tårnedes op;

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

mod Himlen steg de, i Dybet sank de, i Ulykken svandt deres Mod;

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

de tumled og raved som drukne, borte var al deres Visdom;

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

men de råbte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

skiftede Stormen til Stille, så Havets Bølger tav;

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

og glade blev de, fordi det stilned; han førte dem til Havnen, de søgte.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn,

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

ophøje ham i Folkets Forsamling og prise ham i de Ældstes Kreds!

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

Floder gør han til Ørken og Kilder til øde Land,

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

til Saltsteppe frugtbart Land for Ondskabens Skyld hos dem, som - bor der.

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

Ørken gør han til Vanddrag, det tørre Land til Kilder;

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

der lader han sultne bo, så de grunder en By at bo i,

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

tilsår Marker og planter Vin og høster Afgrødens Frugt.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

Han velsigner dem, de bliver mange, han lader det ikke skorte på Kvæg.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

De bliver få og segner under Modgangs og Kummers Tryk,

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

han udøser Hån over Fyrster og lader dem rave i vejløst Øde.

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

Men han løfter den fattige op af hans Nød og gør deres Slægter som Hjorde;

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

de oprigtige ser det og glædes, men al Ondskab lukker sin Mund.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Hvo som er viis, han mærke sig det og lægge sig HERRENs Nåde på Sinde!

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?