Proverbs 6

Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

Min Søn: har du borget for din næste og givet en anden Håndslag,

Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

er du fanget ved dine Læber og bundet ved Mundens Ord,

Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

gør så dette, min Søn, og red dig, nu du er kommet i Næstens Hånd: Gå hen uden Tøven, træng ind på din Næste;

Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

und ikke dine Øjne Søvn, ej heller dine Øjenlåg Hvile,

Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

red dig som en Gazel af Snaren, som en Fugl af Fuglefængerens Hånd.

Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

Gå hen til Myren, du lade, se dens Færd og bliv viis.

Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

Skønt uden Fyrste, Foged og Styrer,

Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

sørger den dog om Somren for Æde og sanker sin Føde i Høst.

Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

Hvor længe vil du ligge, du lade, når står du op af din Søvn?

Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

Lidt Søvn endnu, lidt Blund, lidt Hvile med samlagte Hænder:

V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

som en Stimand kommer da Fattigdom over dig, Trang som en skjoldvæbnet Mand.

Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

En Nidding, en ussel Mand er den, som vandrer med Falskhed i Munden,

Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

som blinker med Øjet, skraber med Foden og giver Tegn med Fingrene,

Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

som smeder Rænker i Hjertet og altid kun ypper Kiv;

A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

derfor kommer hans Undergang brat, han knuses på Stedet, kan ikke læges.

Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

Seks Ting hader HERREN, syv er hans Sjæl en Gru:

Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

Stolte Øjne, Løgnetunge, Hænder, der udgyder uskyldigt Blod,

Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

et Hjerte, der udtænker onde Råd, Fødder, der haster og iler til ondt,

Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

falsk Vidne, der farer med Løgn, og den, som sætter Splid mellem Brødre.

Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

Min Søn, tag Vare på din Faders Bud, opgiv ikke din Moders Belæring,

Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

bind dem altid på dit Hjerte, knyt dem fast om din Hals;

Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

på din Vandring lede den dig, på dit Leje vogte den dig, den tale dig til, når du vågner;

(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

thi Budet er en Lygte, Læren Lys, og Tugtens Revselse Livets Vej

Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

for at vogte dig for Andenmands Hustru, for fremmed Kvindes sleske Tunge!

Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

Attrå ej i dit Hjerte hendes Skønhed, hendes Blik besnære dig ej!

Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

Thi en Skøge får man blot for et Brød, men Andenmands Hustru fanger dyrebar Sjæl.

Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

Kan nogen bære Ild i sin Brystfold, uden at Klæderne brænder?

Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

Kan man vandre på glødende Kul, uden at Fødderne svides?

Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

Så er det at gå ind til sin Næstes Hustru; ingen, der rører hende, slipper for Straf.

Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

Ringeagter man ikke Tyven, når han stjæler fot at stille sin Sult?

Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

Om han gribes, må han syvfold bøde og afgive alt sit Huses Gods.

Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

Afsindig er den, der boler med hende, kun en Selvmorder handler så;

Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

han opnår Hug og Skændsel, og aldrig udslettes hans Skam.

Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

Thi Skinsyge vækker Mandens Vrede, han skåner ikke på Hævnens Dag;

Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

ingen Bøde tager han god; store Tilbud rører ham ikke.