Proverbs 7

Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

Min Søn, vogt dig mine Ord,mine bud må du gemme hos dig;

Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

vogt mine bud, så skal du leve, som din Øjesten vogte du, hvad jeg har lært dig;

Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

bind dem om dine Fingre, skriv dem på dit Hjertes Tavle,

Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

sig til Visdommen: "Du er min Søster!" og kald Forstanden Veninde,

Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

at den må vogte dig for Andenmands Hustru, en fremmed Kvinde med sleske Ord.

Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

Thi fra mit Vindue skued jeg ud, jeg kigged igennem mit Gitter;

Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

og blandt de tankeløse så jeg en Yngling, en uden Vid blev jeg var blandt de unge;

Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

han gik på Gaden tæt ved et Hjørne, skred frem på Vej til hendes Hus

V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

i Skumringen henimod Aften, da Nat og Mørke brød frem.

A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

Og se, da møder Kvinden ham i Skøgedragt, underfundig i Hjertet;

Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

løssluppen, ustyrlig er hun, hjemme fandt hendes Fødder ej Ro;

Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

snart på Gader, snart på Torve, ved hvert et Hjørne lurer hun; -

I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

hun griber i ham og kysser ham og siger med frække Miner;

Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

"Jeg er et Takoffer skyldig og indfrier mit Løfte i Dag,

Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

gik derfor ud for at møde dig, søge dig, og nu har jeg fundet dig!

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

Jeg har redt mit Leje med Tæpper, med broget ægyptisk Lærred

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

jeg har stænket min Seng med Myrra, med Aloe og med Kanelbark;

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

kom, lad os svælge til Daggry i Vellyst, beruse os i Elskovs Lyst!

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Thi Manden er ikke hjemme, - på Langfærd er han draget;

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

Pengepungen tog han med, ved Fuldmåne kommer han hjem!"

I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

Hun lokked ham med mange fagre Ord, forførte ham med sleske Læber;

Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

tankeløst følger han hende som en Tyr, der føres til Slagtning, som en Hjort, der løber i Nettet,

Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

til en Pil gennemborer dens Lever, som en Fugl, der falder i Snaren, uden at vide, det gælder dens Liv.

Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

Hør mig da nu, min Søn, og lyt til min Munds Ord!

Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

Ej bøje du Hjertet til hendes Veje, far ikke vild på hendes Stier;

Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

thi mange ligger slagne, hvem hun har fældet, og stor er Hoben, som hun slog ihjel.

Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Hendes Hus er Dødsrigets Veje, som fører til Dødens Kamre.