Psalms 73

Salmo di Asaf. Certo, Iddio è buono verso Israele, verso quelli che son puri di cuore.

Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

Ma, quant’è a me, quasi inciamparono i miei piedi; poco mancò che i miei passi non sdrucciolassero.

Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

Poiché io portavo invidia agli orgogliosi, vedendo la prosperità degli empi.

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

Poiché per loro non vi son dolori, il loro corpo è sano e pingue.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

Non sono travagliati come gli altri mortali, né son colpiti come gli altri uomini.

V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

Perciò la superbia li cinge a guisa di collana, la violenza li cuopre a guisa di vestito.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

Dal loro cuore insensibile esce l’iniquità; le immaginazioni del cuor loro traboccano.

Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

Sbeffeggiano e malvagiamente ragionan d’opprimere; parlano altezzosamente.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

Metton la loro bocca nel cielo, e la loro lingua passeggia per la terra.

Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

Perciò il popolo si volge dalla loro parte, e beve copiosamente alla loro sorgente,

A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

e dice: Com’è possibile che Dio sappia ogni cosa, che vi sia conoscenza nell’Altissimo?

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

Ecco, costoro sono empi: eppure, tranquilli sempre, essi accrescono i loro averi.

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

Invano dunque ho purificato il mio cuore, e ho lavato le mie mani nell’innocenza!

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

Poiché son percosso ogni giorno, e il mio castigo si rinnova ogni mattina.

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

Se avessi detto: Parlerò a quel modo, ecco, sarei stato infedele alla schiatta de’ tuoi figliuoli.

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

Ho voluto riflettere per intender questo, ma la cosa mi è parsa molto ardua,

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

finché non sono entrato nel santuario di Dio, e non ho considerata la fine di costoro.

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

Certo, tu li metti in luoghi sdrucciolevoli, tu li fai cadere in rovina.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Come sono stati distrutti in un momento, portati via, consumati per casi spaventevoli!

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Come avviene d’un sogno quand’uno si sveglia, così tu, o Signore, quando ti desterai, sprezzerai la loro vana apparenza.

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

Quando il mio cuore s’inacerbiva ed io mi sentivo trafitto internamente,

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

ero insensato e senza conoscimento; io ero verso di te come una bestia.

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

Ma pure, io resto del continuo con te; tu m’hai preso per la man destra;

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

tu mi condurrai col tuo consiglio, e poi mi riceverai in gloria.

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

Chi ho io in cielo fuori di te? E sulla terra non desidero che te.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

La mia carne e il mio cuore posson venir meno, ma Dio è la ròcca del mio cuore e la mia parte in eterno.

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

Poiché, ecco, quelli che s’allontanan da te periranno; tu distruggi chiunque, fornicando, ti abbandona.

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

Ma quanto a me, il mio bene è d’accostarmi a Dio; io ho fatto del Signore, dell’Eterno, il mio rifugio, per raccontare, o Dio, tutte le opere tue.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.