I Corinthians 15

Men jeg kundgør eder, Brødre, det Evangelium, som jeg Forkyndte eder, hvilket I også modtoge, i hvilket I også stå,

Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,

ved hvilket I også frelses, hvis I fastholde, med hvilket Ord jeg forkyndte eder det - ellers troede I forgæves.

Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.

Jeg overleverede eder nemlig som noget af det første, hvad jeg også har modtaget: at Kristus døde for vore Synder,efter Skrifterne;

Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,

og at han blev begravet; og at han er bleven oprejst den tredje Dag, efter Skrifterne;

A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.

og at han blev set af Kefas, derefter af de tolv;

A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.

derefter blev han set af over fem Hundrede Brødre på een Gang, af hvilke de fleste endnu ere i Live, men nogle ere hensovede;.

Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.

derefter blev han set af Jakob, dernæst af alle Apostlene;

Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.

men sidst af alle blev han set også af mig som det ufuldbårne Foster;

Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.

thi jeg er den ringeste af Apostlene, jeg, som ikke er værd at kaldes Apostel, fordi jeg har forfulgt Guds Menighed.

Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.

Men af Guds Nåde er jeg det, jeg er, og hans Nåde imod mig har ikke været forgæves; men jeg har arbejdet mere end de alle, dog ikke jeg, men Guds Nåde, som er med mig.

Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.

Hvad enten det da er mig eller de andre, således prædike vi, og således troede I.

Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.

Men når der prædikes, at Kristus er oprejst fra de døde, hvorledes sige da nogle iblandt eder, at der ikke er dødes Opstandelse?

Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?

Dersom der ikke er dødes Opstandelse, da er ikke heller Kristus oprejst.

Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.

Men er Kristus ikke oprejst, da er vor Prædiken jo tom, og eders Tro også tom.

A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.

Men vi blive da også fundne som falske Vidner om Gud, fordi vi have vidnet imod Gud, at han oprejste Kristus, hvem han ikke har oprejst, såfremt døde virkelig ikke oprejses.

A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.

Thi dersom døde ikke oprejses, da er Kristus ikke heller oprejst.

Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.

Men dersom Kristus ikke er oprejst, da er eders Tro forgæves; så ere I endnu i eders Synder;

A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.

da gik altså også de, som ere hensovede i Kristus, fortabt.

A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.

Have vi alene i dette Liv sat vort Håb til Kristus, da ere vi de ynkværdigste af alle Mennesker.

Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.

Men nu er Kristus oprejst fra de døde, som Førstegrøde af de hensovede.

Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.

Thi efterdi Død kom ved et Menneske, er også dødes Opstandelse kommen ved et Menneske.

Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.

Thi ligesom alle dø i Adam, således skulle også alle levendegøres i Kristus.

Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.

Dog hver i sit Hold: som Førstegrøde Kristus, dernæst de, som tilhøre Kristus, ved hans Tilkommelse.

Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.

Derpå kommer Enden, når han overgiver Gud og Faderen Riget, når han har tilintetgjort hver Magt og hver Myndighed og Kraft.

Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.

Thi han bør være Konge, indtil han får lagt alle Fjenderne under sine Fødder.

Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.

Den sidste Fjende, som tilintetgøres, er Døden.

Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.

Han har jo "lagt alle Ting under hans Fødder." Men når han" siger: "Alt er underlagt" - åbenbart med Undtagelse af den, som underlagde ham alt -

Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.

når da alle Ting ere blevne ham underlagte, da skal også Sønnen selv underlægge sig ham, som har underlagt ham alle Ting, for at Gud kan være alt i alle.

A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.

Hvad ville ellers de udrette, som lade sig døbe for de døde? Dersom døde overhovedet ikke oprejses, hvorfor lade de sig da døbe for dem?

Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?

Hvorfor udsætte da også vi os hver Time for Fare?

Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?

Jeg dør daglig, så sandt jeg har eder, Brødre, at rose mig af i Kristus Jesus, vor Herre.

Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.

Hvis jeg som et almindeligt Menneske har kæmpet med vilde Dyr i Efesus, hvad Gavn har jeg så deraf? Dersom døde ikke oprejses, da "lader os spise og drikke, thi i Morgen dø vi."

Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.

Farer ikke vild; slet Omgang fordærver gode Sæder!

Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

Vorder ædrue, som det bør sig, og synder ikke; thi nogle kende ikke Gud; til Skam for eder siger jeg det.

Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.

Men man vil sige: "Hvorledes oprejses de døde? hvad Slags Legeme komme de med?"

Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?

Du Dåre! det, som du sår, bliver ikke levendegjort, dersom det ikke dør.

Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.

Og hvad du end sår, da sår du ikke det Legeme, der skal vorde, men et nøgent Korn, være sig af Hvede eller af anden Art.

A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.

Men Gud giver det et Legeme, således som han har villet, og hver Sædart sit eget Legeme.

Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.

Ikke alt Kød er det samme Kød, men eet er Menneskers, et andet Kvægs Kød, et andet Fugles Kød, et andet Fisks.

Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.

Og der er himmelske Legemer og jordiske Legemer; men een er de himmelskes Herlighed, en anden de jordiskes.

A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,

Een er Solens Glans og en anden Månens Glans og en anden Stjernernes Glans; thi den ene Stjerne er forskellig fra den anden i Glans.

Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.

Således er det også med de dødes Opstandelse: det såes i Forkrænkelighed, det oprejses i Uforkrænkelighed;

Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;

det såes i Vanære, det oprejses i Herlighed; det såes i Skrøbelighed, det oprejses i Kraft;

Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;

der såes et sjæleligt Legeme, der oprejses et åndeligt Legeme. Når der gives et sjæleligt Legeme, gives der også et åndeligt.

Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.

Således er der også skrevet: "Det første Menneske, Adam, blev til en levende Sjæl;"den sidste Adam blev til en levendegørende Ånd.

Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.

Men det åndelige er ikke det første, men det sjælelige; derefter det åndelige.

Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.

Det første Menneske var af Jord, jordisk; det andet Menneske er fra Himmelen.

První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.

Sådan som den jordiske var, sådanne ere også de jordiske; og sådan som den himmelske er, sådanne ere også de himmelske.

Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.

Og ligesom vi have båret den jordiskes Billede, således skulle vi også bære den himmelskes Billede!

A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.

Men dette siger jeg, Brødre! at Kød og Blod kan ikke arve Guds Rige, ej heller arver Forkrænkeligheden Uforkrænkeligheden.

Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.

Se, jeg siger eder en Hemmelighed: Alle skulle vi ikke hensove, men vi skulle alle forvandles

Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.

i et Nu, i et Øjeblik, ved den sidste Basun; thi Basunen skal lyde, og de døde skulle oprejses uforkrænkelige, og vi skulle forvandles.

Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.

Thi dette forkrænkelige må iføre sig Uforkrænkelighed, og dette dødelige iføre sig Udødelighed.

Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.

Men når dette forkrænkelige har iført sig Uforkrænkelighed, og dette dødelige har iført sig Udødelighed, da skal det Ord opfyldes, som er skrevet: "Døden er opslugt til Sejr."

A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.

"Død, hvor er din Sejr? Død, hvor er din Brod?"

Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?

Men Dødens Brod er Synden, og Syndens Kraft er Loven.

Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.

Men Gud ske Tak, som giver os Sejren ved vor Herre Jesus Kristus!

Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.

Derfor, mine elskede Brødre! bliver faste, urokkelige, altid rige i Herrens Gerning, vidende, at eders Arbejde er ikke forgæves i Herren.

Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.