Job 15

Da tok Elifas fra Teman til orde og sa:

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Svarer vel en vis mann med en kunnskap som bare er vind, og fyller han sitt indre med stormvær?

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

Vil han vel forsvare sin sak med ord som ikke nytter, og med tale hvormed han intet utretter?

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

Du nedbryter endog gudsfrykten og svekker andakten for Guds åsyn;

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

for din synd legger ordene i din munn, og du velger falske menns tale.

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

Din egen munn domfeller dig, ikke jeg; dine leber vidner mot dig.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

Blev du født først av alle mennesker, eller kom du til verden før alle haugene var til?

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

Har du vært tilhører i Guds lønnlige råd og der tilranet dig visdom?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

Hvad vet du som vi ikke vet? Hvad forstår du som er ukjent for oss?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

Det er blandt oss en som er både gammel og gråhåret, rikere på dager enn din far.

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

Er Guds trøsteord for lite for dig, og et ord som er talt i saktmodighet til dig?

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

Hvorfor lar du dig rive med av ditt hjerte, og hvorfor gnistrer dine øine? -

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

siden du vender din vrede mot Gud og lar ordene strømme fra din munn.

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

Hvad er et menneske, at han skulde være ren, og en som er født av en kvinne, at han skulde være rettferdig?

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

Endog på sine hellige stoler han ikke, og himlene er ikke rene i hans øine,

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

langt mindre da en vederstyggelig, en fordervet, en mann som drikker urett som vann.

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

Jeg vil kunngjøre dig noget, hør på mig! Hvad jeg har sett, det vil jeg fortelle,

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

det som vise menn forkynner og ikke har dulgt, det som de mottok fra sine fedre,

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

til hvem landet alene var gitt, og blandt hvem ingen fremmed hadde draget igjennem.

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

En ugudelig lever i angst alle sine dager, og få i tall er de år som er gjemt for voldsmannen.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

Redselstoner lyder i hans ører; midt i freden kommer ødeleggeren over ham.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Han tror ikke han skal komme tilbake fra mørket, og han er utsett til å falle for sverdet.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

Han flakker om efter brød og spør: Hvor er det å finne? Han vet at en mørkets dag står ferdig ved hans side .

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

Nød og trengsel forferder ham; den overvelder ham, lik en stridsrustet konge,

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

fordi han rakte ut sin hånd mot Gud og våget å trosse den Allmektige,

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

stormet frem mot ham med opreist nakke, med sine skjolds tette tak,

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

fordi han dekket sitt ansikt med sin fedme og la fett på sin lend

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

og bodde i ødelagte byer, i hus hvor ingen skulde bo, og som var bestemt til å bli grusdynger.

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

Han blir ikke rik, og hans gods varer ikke ved, og hans grøde luter ikke mot jorden.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

Han slipper ikke ut av mørket; ildslue skal tørke hans kvister, og han skal komme bort ved hans munns ånde.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

Ei sette han sin lit til det som forgjengelig er! Da narrer han sig selv, for bare forgjengelighet blir hans vederlag.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

Før hans dag kommer, blir det opfylt, og hans gren grønnes ikke.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

Han blir som et vintre som mister sine druer før de er modne, og som et oljetre som feller sine blomster;

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

for den gudløses hus er ufruktbart, og ild fortærer deres telter som lar sig underkjøpe.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

De undfanger ulykke og føder nød, og deres morsliv fostrer svik.

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.