Proverbs 15

La risposta dolce calma il furore, ma la parola dura eccita l’ira.

Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

La lingua dei savi è ricca di scienza, ma la bocca degli stolti sgorga follia.

Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

Gli occhi dell’Eterno sono in ogni luogo, osservando i cattivi ed i buoni.

Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

La lingua che calma, è un albero di vita, ma la lingua perversa strazia lo spirito.

Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

L’insensato disdegna l’istruzione di suo padre, ma chi tien conto della riprensione diviene accorto.

Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

Nella casa del giusto v’è grande abbondanza, ma nell’entrate dell’empio c’è turbolenza.

V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

Le labbra dei savi spargono scienza, ma non così il cuore degli stolti.

Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

Il sacrifizio degli empi è in abominio all’Eterno, ma la preghiera degli uomini retti gli è grata.

Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

La via dell’empio è in abominio all’Eterno, ma egli ama chi segue la giustizia.

Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

Una dura correzione aspetta chi lascia la diritta via; chi odia la riprensione morrà.

Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

Il soggiorno de’ morti e l’abisso stanno dinanzi all’Eterno; quanto più i cuori de’ figliuoli degli uomini!

Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

Il beffardo non ama che altri lo riprenda; egli non va dai savi.

Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

Il cuore allegro rende ilare il volto, ma quando il cuore è triste, lo spirito è abbattuto.

Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

Il cuor dell’uomo intelligente cerca la scienza, ma la bocca degli stolti si pasce di follia.

Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

Tutt’i giorni dell’afflitto sono cattivi, ma il cuor contento è un convito perenne.

Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

Meglio poco col timor dell’Eterno, che gran tesoro con turbolenza.

Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

Meglio un piatto d’erbe, dov’è l’amore, che un bove ingrassato, dov’è l’odio.

Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

L’uomo iracondo fa nascere contese, ma chi è lento all’ira acqueta le liti.

Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

La via del pigro è come una siepe di spine, ma il sentiero degli uomini retti è piano.

Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

Il figliuol savio rallegra il padre, ma l’uomo stolto disprezza sua madre.

Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

La follia è una gioia per chi è privo di senno, ma l’uomo prudente cammina retto per la sua via.

Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

I disegni falliscono, dove mancano i consigli; ma riescono, dove son molti i consiglieri.

Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

Uno prova allegrezza quando risponde bene; e com’è buona una parola detta a tempo!

Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

Per l’uomo sagace la via della vita mena in alto e gli fa evitare il soggiorno de’ morti, in basso.

Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

L’Eterno spianta la casa dei superbi, ma rende stabili i confini della vedova.

Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

I pensieri malvagi sono in abominio all’Eterno, ma le parole benevole son pure agli occhi suoi.

Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

Chi è avido di lucro conturba la sua casa, ma chi odia i regali vivrà.

Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

Il cuor del giusto medita la sua risposta, ma la bocca degli empi sgorga cose malvage.

Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

L’Eterno è lungi dagli empi, ma ascolta la preghiera dei giusti.

Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

Uno sguardo lucente rallegra il cuore; una buona notizia impingua l’ossa.

To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

L’orecchio attento alla riprensione che mena a vita, dimorerà fra i savi.

Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

Chi rigetta l’istruzione disprezza l’anima sua, ma chi dà retta alla riprensione acquista senno.

Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

Il timor dell’Eterno è scuola di sapienza; e l’umiltà precede la gloria.

Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.