Job 15

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Тогава теманецът Елифаз отговори и каза:

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

Мъдър човек отговаря ли с вятърничаво знание и пълни ли корема си с източния вятър?

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

Спори ли със приказки, които не помагат, или с речи, от които няма полза?

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

Наистина ти унищожаваш страха от Бога и възпираш молитвата със размишление пред Бога,

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

защото вината ти поучава устата ти и ти избираш езика на коварните.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

Устата ти те осъжда, а не аз; да, устните ти против теб свидетелстват.

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

Ти ли си първият роден човек? Или си създаден преди хълмовете?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

Чул ли си Божия таен съвет? Или в себе си заключваш мъдростта?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

Какво знаеш ти, което ние да не знаем? Какво разбираш ти, което в нас го няма?

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

Между нас са както белокосите, така и старците, по-богати на дни от баща ти.

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

Божиите утешения и меките към тебе думи малко ли са ти?

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

Какво те блазни сърцето ти и защо святкат очите ти,

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

за да обръщаш духа си против Бога и да изпускаш такива думи от устата си?

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

Какво е човек, че да е чист, и роденият от жена, че да е праведен?

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

Ето, Той не се доверява на светите Си и небесата не са чисти в очите Му —

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

колко по-малко гнусният и непотребният човек, който пие неправда като вода!

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

Аз ще ти кажа, послушай ме; каквото съм видял, ще ти разкажа,

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

което мъдрите оповестиха и не скриха още от бащите си;

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

на тях единствено бе дадена земята и чужденец не мина между тях.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

Безбожният се мъчи през всичките си дни, години преброени се пазят за насилника.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Глас на ужаси звучи в ушите му и в мир унищожителят го връхлетява.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

Не вярва, че от мрака ще се върне; за меча е определен.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

За хляб се скита — но къде е? Знае, че денят на мрак за него е готов.

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

Теснота и страх го ужасяват, и като цар, готов за бой, го побеждават,

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

понеже против Бога той ръката си простира и срещу Всемогъщия се сили;

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

спуска се с корав врат против Него, с дебелите гърбици на щита си;

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

понеже с тлъстината си покри лицето си, на слабините си натрупа лой;

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

и в запустели градове живее, в необитаеми къщи, готови за събаряне.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

Той няма да забогатее, нито имотът му ще устои, и изобилието му няма да се разпростре по земята.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

Няма да избяга от тъмнината, пламъкът ще изсуши издънките му и той ще премине от дъха на устата Му.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

Нека не се доверява на суета, измамен, защото суета ще бъде и отплатата му.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

Денят му още не е дошъл и вече се е изпълнил; и клонът му не ще раззеленее.

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

Като лозата ще изрони неузрялото си грозде и като маслината цвета си ще захвърли;

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

защото събранието на лицемерите е безплодно и огън ще погълне шатрите на подкупничеството.

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

Те зачеват зло и раждат грях, и сърцето им подготвя измама.