Job 16

A odpovídaje Job, řekl:

Тогава Йов отговори и каза:

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

Много такива съм слушал; окаяни утешители сте всички вие!

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Имат ли край вятърничавите думи? Или какво те подбужда да отговаряш?

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

Аз също можех да говоря като вас, да бе душата ви на мястото на моята душа. Можех думи против вас да трупам и глава да клатя срещу вас.

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

Аз бих ви укрепил с устата си и утехата на устните ми би донесла облекчение.

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Ако говоря, болката ми не олеква, ако мълча, какво ме облекчава?

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

Но Той сега ме изтощи. Ти цялото ми домочадие опустоши.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

Сграбчил си ме и това е за свидетелство; мършавостта ми се изправя против мен и свидетелства в лицето ми.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Гневът Му ме разкъсва и преследва, със зъби скърца против мен, като противник остри против мен очите си.

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

Отварят против мен устата си, по бузата ме удрят със презрение и против мен събират се.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Бог ме предава на неправедния, в ръцете на безбожните ме хвърля.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Бях в покой — Той ме разтърси, за врата ме хвана и разби ме, за Свой прицел ме постави.

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Стрелците Му ме обикалят — пронизва без пощада бъбреците ми, излива жлъчката ми на земята.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Разцепва ме със пролом върху пролом, връх мен се спуска като великан.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

Върху кожата си вретище уших и рога си в пръстта окалях.

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

Лицето ми от плач подпухна и смъртна сянка е върху клепачите ми,

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

макар в ръцете ми насилие да няма и да е чиста моята молитва.

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

О, земьо, не покривай ти кръвта ми и нека няма място за вика ми!

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Ето, и сега свидетелят ми е в небето и този, що свидетелства за мен — във висините.

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

Приятелите ми ми се присмиват. Окото ми рони сълзи към Бога,

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

за да защити правото на човек пред Бога и на човешки син — пред ближния му.

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Защото преброените години отминават и аз ще отида на път, от който няма да се върна.