Job 15

Тогава теманецът Елифаз отговори и каза:

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Мъдър човек отговаря ли с вятърничаво знание и пълни ли корема си с източния вятър?

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

Спори ли със приказки, които не помагат, или с речи, от които няма полза?

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

Наистина ти унищожаваш страха от Бога и възпираш молитвата със размишление пред Бога,

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

защото вината ти поучава устата ти и ти избираш езика на коварните.

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

Устата ти те осъжда, а не аз; да, устните ти против теб свидетелстват.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

Ти ли си първият роден човек? Или си създаден преди хълмовете?

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

Чул ли си Божия таен съвет? Или в себе си заключваш мъдростта?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

Какво знаеш ти, което ние да не знаем? Какво разбираш ти, което в нас го няма?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

Между нас са както белокосите, така и старците, по-богати на дни от баща ти.

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

Божиите утешения и меките към тебе думи малко ли са ти?

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

Какво те блазни сърцето ти и защо святкат очите ти,

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

за да обръщаш духа си против Бога и да изпускаш такива думи от устата си?

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

Какво е човек, че да е чист, и роденият от жена, че да е праведен?

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

Ето, Той не се доверява на светите Си и небесата не са чисти в очите Му —

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

колко по-малко гнусният и непотребният човек, който пие неправда като вода!

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

Аз ще ти кажа, послушай ме; каквото съм видял, ще ти разкажа,

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

което мъдрите оповестиха и не скриха още от бащите си;

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

на тях единствено бе дадена земята и чужденец не мина между тях.

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

Безбожният се мъчи през всичките си дни, години преброени се пазят за насилника.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

Глас на ужаси звучи в ушите му и в мир унищожителят го връхлетява.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Не вярва, че от мрака ще се върне; за меча е определен.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

За хляб се скита — но къде е? Знае, че денят на мрак за него е готов.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

Теснота и страх го ужасяват, и като цар, готов за бой, го побеждават,

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

понеже против Бога той ръката си простира и срещу Всемогъщия се сили;

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

спуска се с корав врат против Него, с дебелите гърбици на щита си;

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

понеже с тлъстината си покри лицето си, на слабините си натрупа лой;

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

и в запустели градове живее, в необитаеми къщи, готови за събаряне.

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

Той няма да забогатее, нито имотът му ще устои, и изобилието му няма да се разпростре по земята.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

Няма да избяга от тъмнината, пламъкът ще изсуши издънките му и той ще премине от дъха на устата Му.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

Нека не се доверява на суета, измамен, защото суета ще бъде и отплатата му.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

Денят му още не е дошъл и вече се е изпълнил; и клонът му не ще раззеленее.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

Като лозата ще изрони неузрялото си грозде и като маслината цвета си ще захвърли;

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

защото събранието на лицемерите е безплодно и огън ще погълне шатрите на подкупничеството.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

Те зачеват зло и раждат грях, и сърцето им подготвя измама.

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.