Matthew 22

ויען ישוע ויסף דבר במשלים אליהם לאמר׃
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
דומה מלכות השמים למלך בשר ודם אשר עשה חתנה לבנו׃
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
וישלח את עבדיו לקרא הקרואים אל החתנה ולא אבו לבוא׃
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
ויסף שלח עבדים אחרים לאמר אמרו אל הקרואים הנה ערכתי את סעודתי שורי ומריאי טבוחים והכל מוכן באו אל החתנה׃
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
והם לא שתו לבם לזאת וילכו להם זה אל שדהו וזה אל מסחרו׃
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
והנשארים תפשו את עבדיו ויתעללו בם ויהרגום׃
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
ויקצף המלך וישלח צבאותיו ויאבד את המרצחים ההם ואת עירם שרף באש׃
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
אז אמר אל עבדיו הן החתנה מוכנה והקרואים לא היו ראוים לה׃
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
לכן לכו נא אל ראשי הדרכים וכל איש אשר תמצאו קראו אתו אל החתנה׃
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
ויצאו העבדים ההם אל הדרכים ויאספו את כל אשר מצאו גם רעים גם טובים וימלא בית החתנה מסבים׃
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
ויהי כבוא המלך לראות את המסבים וירא בהם איש ולא היה לבוש בגדי חתנה׃
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
ויאמר אליו רעי איכה באת הנה ואין לך בגדי חתנה ויאלם׃
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
ויאמר המלך למשרתים אסרו ידיו ורגליו ונשאתם והשלכתם אותו אל החשך החיצון שם תהיה היללה וחרק השנים׃
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
כי רבים הם הקרואים ומעטים הנבחרים׃
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
וילכו הפרושים ויתיעצו איך יכשילהו בדבר׃
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
וישלחו אליו את תלמידיהם עם ההורדוסיים לאמר רבי ידענו כי איש אמת אתה ותורה באמת את דרך אלהים ולא תגור מפני איש כי אינך מכיר פני אדם׃
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
לכן הגידה נא לנו את דעתך הנכון לנו לתת מס אל הקיסר אם לא׃
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
וישוע ידע את רשעתם ויאמר החנפים מה תנסוני׃
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
הראוני את מטבע המס ויביאו לו דינר׃
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
ויאמר אליהם של מי הצורה הזאת והמכתב אשר עליו׃
I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
ויאמרו אליו של הקיסר ויאמר אליהם לכן תנו לקיסר את אשר לקיסר ולאלהים את אשר לאלהים׃
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
וכשמעם את זאת תמהו ויעזבהו וילכו להם׃
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
ביום ההוא נגשו אליו צדוקים האמרים כי אין תחית המתים וישאלו אתו לאמר׃
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
רבי הן משה אמר איש כי ימות ובנים אין לו אחיו ייבם את אשתו והקים זרע לאחיו׃
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
ואתנו היו שבעה אחים והראשון נשא אשה וימת וזרע אין לו ויעזב את אשתו לאחיו׃
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
וכמו כן גם השני וכן גם השלישי עד השבעה׃
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
ואחרי כלם מתה גם האשה׃
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
ועתה בתחית המתים למי מן השבעה תהיה לאשה כי לכלם היתה׃
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
ויען ישוע ויאמר להם טעים אתם באשר אינכם יודעים את הכתובים וגם את גבורת האלהים׃
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
כי בתחית המתים לא ישאו נשים ולא תנשאנה כי אם כמלאכי אלהים בשמים יהיו׃
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
ועל דבר תחית המתים הלא קראתם את הנאמר לכם מפי האלהים לאמר׃
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
אנכי אלהי אברהם ואלהי יצחק ואלהי יעקב והוא איננו אלהי המתים כי אם אלהי החיים׃
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
וישמע המון העם וישתומממו על תורתו׃
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
והפרושים כשמעם כי סכר פי הצדוקים ויועדו יחדו׃
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
ואחד מהם מבין בתורה שאל אתו לנסותו לאמר׃
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
רבי אי זו מצוה גדולה היא בתורה׃
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
ויאמר ישוע אליו ואהבת את יהוה אלהיך בכל לבבך ובכל נפשך ובכל מדעך׃
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
זאת היא המצוה הגדולה והראשונה׃
To jest přední a veliké přikázání.
והשנית דומה לה ואהבת לרעך כמוך׃
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
בשתי המצות האלה כל התורה תלויה וגם הנביאים׃
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
ויהי בהקהל הפרושים וישאלם ישוע לאמר׃
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
מה דעתכם על המשיח בן מי הוא ויאמרו אליו בן דוד׃
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
ויאמר אליהם ואיך קרא לו דוד ברוח אדון באמרו׃
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
נאם יהוה לאדני שב לימיני עד אשית איביך הדם לרגליך׃
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
ועתה אם דוד קרא לו אדון איך הוא בנו׃
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
ולא יכל איש לענות אתו דבר ולא ערב עוד איש את לבו מן היום ההוא לשאל אותו׃
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.