Matthew 22

Og Jesus tog til Orde og talte atter i Lignelser til dem og sagde:

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

"Himmeriges Rige lignes ved en Konge, som gjorde Bryllup for sin Søn.

Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

Og han udsendte sine Tjenere for at kalde de budne til Brylluppet; og de vilde ikke komme.

I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

Han udsendte atter andre Tjenere og sagde: Siger til de budne: Se, jeg har beredt mit Måltid, mine Okser og Fedekvæget er slagtet, og alting er rede; kommer til Brylluppet!

Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

Men de brøde sig ikke derom og gik hen, den ene på sin Mark, den anden til sit Købmandsskab;

Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

og de øvrige grebe hans Tjenere, forhånede og ihjelsloge dem.

Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

Men Kongen blev vred og sendte sine Hære ud og slog disse Manddrabere ihjel og satte Ild på deres Stad.

A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

Da siger han til sine Tjenere: Brylluppet er beredt, men de budne vare det ikke værd.

Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

Går derfor ud på Skillevejene og byder til Brylluppet så mange, som I finde!

Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

Og de Tjenere gik ud på Vejene og samlede alle dem, de fandt, både onde og gode; og Bryllupshuset blev fuldt af Gæster.

I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

Da nu Kongen gik ind for at se Gæsterne, så han der et Menneske, som ikke var iført Bryllupsklædning.

Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

Og han siger til ham: Ven! hvorledes er du kommen herind og har ingen Bryllupsklædning på? Men han tav.

I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

Da sagde Kongen til Tjenerne: Binder Fødder og Hænder på ham, og kaster ham ud i Mørket udenfor; der skal der være Gråd og Tænders Gnidsel.

Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Thi mange ere kaldede, men få ere udvalgte."

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Da gik Farisæerne hen og holdt Råd om, hvorledes de kunde fange ham i Ord.

Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

Og de sende deres Disciple til ham tillige med Herodianerne og sige: "Mester! vi vide, at du er sanddru og lærer Guds Vej i Sandhed og ikke bryder dig om nogen; thi du ser ikke på Menneskers Person.

I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

Sig os derfor: Hvad tykkes dig? Er det tilladt at give Kejseren Skat eller ej?"

Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

Men da Jesus mærkede deres Ondskab, sagde han: "I Hyklere, hvorfor friste I mig?

Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

Viser mig Skattens Mønt!" Og de bragte ham en Denar".

Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

Og han siger til dem: "Hvis Billede og Overskrift er dette?"

I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

De sige til ham: "Kejserens." Da siger han til dem: "Så giver Kejseren, hvad Kejserens er, og Gud, hvad Guds er!"

Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

Og da de hørte det,undrede de sig, og de forlode ham og gik bort.

To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

Samme Dag kom der Saddukæere til ham, hvilke sige, at der ingen Opstandelse er, og de spurgte ham og, sagde:

V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

"Mester! Moses har sagt: Når nogen dør og ikke har Børn, skal hans Broder for Svogerskabets Skyld tage hans Hustru til Ægte og oprejse sin Broder Afkom.

Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

Men nu var der hos os syv Brødre; og den første giftede sig og døde; og efterdi han ikke havde Afkom, efterlod han sin Hustru til sin Broder.

I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

Ligeså også den anden og den tredje, indtil den syvende;

Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

men sidst af alle døde Hustruen.

Nejposléze pak po všech umřela i žena.

Hvem af disse syv skal nu have hende til Hustru i Opstandelsen? thi de have alle haft hende."

Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

Men Jesus svarede og sagde til dem: "I fare vild, idet I ikke kende Skrifterne, ej heller Guds Kraft.

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

Thi i Opstandelsen tage de hverken til Ægte eller bortgiftes, men de ere ligesom Guds Engle i Himmelen.

Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

Men hvad de dødes Opstandelse angår, have I da ikke læst, hvad der er talt til eder af Gud, når han siger:

O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

Jeg er Abrahams Gud og Isaks Gud og Jakobs Gud. Han er ikke dødes, men levendes Gud."

Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

Og da Skarerne hørte dette, bleve de slagne af Forundring over hans Lære.

A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

Men da Farisæerne hørte, at han havde stoppet Munden på Saddukæerne, forsamlede de sig.

Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

Og en af dem, en lovkyndig, spurgte og fristede ham og sagde:

I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

"Mester, hvilket er det store Bud i Loven?"

Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

Men han sagde til ham: "Du skal elske Herren din Gud med hele dit Hjerte og med hele din Sjæl og med hele dit Sind.

I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

Dette er det store og første Bud.

To jest přední a veliké přikázání.

Men et andet er dette ligt: Du skal elske din Næste som dig selv.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

Af disse to Bud afhænger hele Loven og Profeterne."

Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

Men da Farisæerne vare forsamlede, spurgte Jesus dem og sagde:

A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

"Hvad tykkes eder om Kristus? Hvis Søn er han?" De sige til ham: "Davids."

Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

Han siger til dem: "Hvorledes kan da David i Ånden kalde ham Herre, idet han siger:

Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

Herren sagde til min Herre: Sæt dig ved min højre Hånd, indtil jeg får lagt dine Fjender under dine Fødder.

Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

Når nu David kalder ham Herre, hvorledes er han da hans Søn?"

Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

Og ingen kunde svare ham et Ord, og ingen vovede mere at rette Spørgsmål til ham efter den Dag.

A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.