Job 27

Job vedblev at fremsætte sit Tankesprog:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

"Så sandt Gud lever, som satte min Ret til Side, den Almægtige, som gjorde mig mod i Hu:

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

Så længe jeg drager Ånde og har Guds Ånde i Næsen,

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

skal mine Læber ej tale Uret, min Tunge ej fare med Svig!

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

Langt være det fra mig at give jer Ret; til jeg udånder, opgiver jeg ikke min Uskyld.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

Jeg hævder min Ret, jeg slipper den ikke, ingen af mine Dage piner mit Sind.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

Som den gudløse gå det min Fjende, min Modstander som den lovløse!

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

Thi hvad er den vanhelliges Håb, når Gud bortskærer og kræver hans Sjæl?

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

Hører mon Gud hans Skrig, når Angst kommer over ham?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

Mon han kan fryde sig over den Almægtige, føjer han ham, når han påkalder ham?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

Jeg vil lære jer om Guds Hånd, den Almægtiges Tanker dølger jeg ikke;

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

se, selv har I alle set det, hvi har I så tomme Tanker?

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

Det er den gudløses Lod fra Gud, Arven, som Voldsmænd får fra den Almægtige:

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

Vokser hans Sønner, er det for Sværdet, hans Afkom mættes ikke med Brød;

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

de øvrige bringer Pesten i Graven, deres Enker kan ej holde Klage over dem.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

Opdynger han Sølv som Støv og samler sig Klæder som Ler

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

han samler, men den retfærdige klæder sig i dem, og Sølvet arver den skyldfri;

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

han bygger sit Hus som en Edderkops, som Hytten, en Vogter gør sig;

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

han lægger sig rig, men for sidste ang, han slår Øjnene op, og er det ej mer;

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

Rædsler når ham som Vande, ved Nat river Stormen ham bort;

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

løftet af Østenstorm farer han bort, den fejer ham væk fra hans Sted.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Skånselsløst skyder han på ham, i Hast må han fly fra hans Hånd;

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

man klapper i Hænderne mod ham og piber ham bort fra hans Sted!

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.