Proverbs 11

Falske Vægtskåle er HERREN en gru, fuldvvægtigt Lod er efter hans Sind.

Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

Kommer Hovmod, kommer og Skændsel, men med ydmyge følger der Visdom.

Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

Retsindiges Uskyld leder dem trygt, troløses falskhed lægger dem øde.

Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

Ej hjælper Rigdom på Vredens Dag, men Retfærd redder fra Døden.

Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

Den lydefris Retfærd jævner hans Vej, for sin Gudløshed falder den gudløse.

Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

Retsindiges Retfærd bringer dem Frelse, troløse fanges i egen Attrå.

Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

Ved Døden brister den gudløses Håb, Dårers Forventning brister.

Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

Den retfærdige fries af Trængsel, den gudløse kommer i hans Sted.

Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

Med sin Mund lægger vanhellig Næsten øde, retfærdige fries ved Kundskab.

Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

Ved retfærdiges Lykke jubler en By, der er Fryd ved gudløses Undergang.

Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

Ved retsindiges Velsignelse rejser en By sig, den styrtes i Grus ved gudløses Mund.

Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

Mand uden Vid ser ned på sin Næste, hvo, som har Indsigt, tier.

Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

Bagtaleren røber, hvad ham er betroet, den pålidelige skjuler Sagen.

Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

Uden Styre står et Folk for Fald, vel står det til, hvor mange giver Råd.

Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

Den går det ilde, som borger for andre, tryg er den, der hader Håndslag.

Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

Yndefuld Kvinde vinder Manden Ære; hader hun Retsind, volder hun Skændsel. De lade må savne Gods, flittige vinder sig Rigdom.

Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

Kærlig Mand gør vel mod sin Sjæl, den grumme er hård ved sit eget Kød.

Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

Den gudløse skaber kun skuffende Vinding, hvo Retfærd sår, får virkelig Løn.

Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

At hige efter Retfærd er Liv, at jage efter ondt er Død.

Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

De svigefulde er HERREN en Gru, hans Velbehag ejer, hvo lydefrit vandrer.

Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

Visselig undgår den onde ej Straf, de retfærdiges Æt går fri.

Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

Som Guldring i Svinetryne er fager Kvinde, der ikke kan skønne.

Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

Retfærdiges Ønske bliver kun til Lykke, gudløse har kun Vrede i Vente.

Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

En strør om sig og gør dog Fremgang, en anden nægter sig alt og mangler.

Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

Gavmild Sjæl bliver mæt; hvo andre kvæger, kvæges og selv.

Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

Hvo Kornet gemmer, ham bander Folket, Velsignelse kommer over den, som sælger.

Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

Hvo der jager efter godt, han søger efter Yndest, hvo der higer efter ondt, ham kommer det over.

Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

Hvo der stoler på sin Rigdom, falder, retfærdige grønnes som Løv.

Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

Den, der øder sit Hus, høster Vind, Dåre bliver Vismands Træl.

Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

Retfærds Frugt er et Livets Træ, Vismand indfanger Sjæle.

Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

En retfærdig reddes med Nød og næppe, endsige en gudløs, en, der synder.

Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?