Proverbs 12

At elske Tugt er at elske Kundskab, at hade Revselse er dumt.

Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

Den gode vinder Yndest hos HERREN, den rænkefulde dømmer han skyldig.

Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

Ingen står fast ved Gudløshed, men retfærdiges Rod skal aldrig rokkes.

Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

En duelig Kvinde er sin Ægtemands Krone, en dårlig er som Edder i hans Ben.

Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

Retfærdiges Tanker er Ret, gudløses Opspind er Svig.

Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

Gudløses Ord er på Lur efter Blod, retsindiges Mund skal bringe dem Frelse.

Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

Gudløse styrtes og er ikke mer. retfærdiges Hus står fast.

Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

For sin Klogskab prises en Mand, til Spot bliver den, hvis Vid er vrangt.

Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

Hellere overses, når man holder Træl, end optræde stort, når man mangler Brød.

Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

Den retfærdige føler med sit Kvæg, gudløses Hjerte er grumt.

Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

Den mættes med Brød, som dyrker sin Jord, uden Vid er den, der jager efter Tomhed.

Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

De ondes Fæstning jævnes med Jorden, de retfærdiges Rod bolder Stand.

Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

I Læbernes Brøde hildes den onde, den retfærdige undslipper Nøden.

Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

Af sin Munds Frugt mættes en Mand med godt, et Menneske får, som hans Hænder har øvet.

Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

Dårens Færd behager ham selv, den vise hører på Råd.

Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

En Dåre giver straks sin Krænkelse Luft, den kloge spottes og lader som intet.

Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

Den sanddru fremfører, hvad der er ret, det falske Vidne kommer med Svig.

Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

Mangens Snak er som Sværdhug, de vises Tunge læger.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Sanddru Læbe består for evigt, Løgnetunge et Øjeblik.

Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

De, som smeder ondt, har Svig i Hjertet; de, der stifter Fred, har Glæde.

V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

Den retfærdige times der intet ondt, - gudløse oplever Vanheld på Vanheld.

Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

Løgnelæber er HERREN en Gru, de ærlige har hans Velbebag.

Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

Den kloge dølger sin Kundskab, Tåbers Hjerte udråber Dårskab.

Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

De flittiges Hånd skal råde, den lade tvinges til Hoveriarbejde.

Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

Hjertesorg bøjer til Jorden, et venligt Ord gør glad.

Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

Den retfærdige vælger sin Græsgang, gudløses Vej vildleder dem selv.

Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

Ladhed opskræmmer intet Vildt, men kosteligt Gods får den flittige tildelt.

Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

På Retfærds Sti er der Liv, til Døden fører den onde Vej.

Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.