Proverbs 11

Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

Väärä vaaka on Herralle kauhistus, mutta oikia puntari on hänelle otollinen.

Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

Kussa ylpeys on, siinä on myös ylönkatse; mutta viisaus on nöyräin tykönä.

Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

Viattomuus johdattaa siviät, vaan pahuus kukistaa pilkkaajat.

Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

Ei rakkaus auta vihan päivänä, mutta vanhurskaus vapahtaa kuolemasta.

Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

Viattoman vanhurskaus tekee hänen tiensä tasaiseksi, mutta jumalatoin lankee jumalattomassa menossansa.

Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

Jumalisten vanhurskaus pelastaa heitä, vaan väärintekiät käsitetään viekkaudessansa.

Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

Kuin jumalatoin ihminen kuolee, niin ei ole yhtään toivoa: ja jota väärintekiät odottavat, se tulee tyhjäksi.

Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

Vanhurskas vapahdetaan vaivasta, ja jumalatoin tuleehänen siaansa.

Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

Ulkokullatun ihmisen suun kautta petetään hänen lähimmäisensä; vaan vanhurskaat ymmärtävät sen, ja pelastetaan.

Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

Kaupunki iloitsee, koska vanhurskaan hyvin käy, ja riemuitsee, koska jumalatoin hukkuu.

Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

Vanhurskasten siunauksen kautta kaupunki korotetaan, vaan jumalattoman suun kautta kukistetaan.

Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

Joka lähimmäistänsä häpäisee, se on hullu, mutta toimellinen mies on vaiti.

Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

Panettelia ilmoittaa salaisuuden, vaan jolla on uskollinen sydän, hän salaa sen.

Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

Jossa ei neuvoa ole, siinä kansa hukkuu; vaan jossa monta neuvonantajaa on, siinä hyvin käy.

Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

Joka toisen takaa, hän tulee vahinkoon; vaan joka siitä itsensä pitää pois, hän on murheetoin.

Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

Vaimo, joka otollinen on, pitää kunnian; vaan väkevät pitävät rikkauden.

Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

Armias mies tekee ruumiillensa hyvää; vaan se, joka julma on, saattaa lihansa murheelliseksi.

Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

Jumalattoman työ on turha, vaan joka vanhurskautta kylvää, sillä on hyvä palkka.

Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

Sillä vanhurskaus saattaa elämän, vaan joka pahaa pyytää, hän saattaa kuoleman.

Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

Petollinen sydän on kauhistus Herralle, Vaan viattoman tie on hänelle otollinen.

Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

Ei jumalattoimia auta, vaikka kaikki kätensä yhteen pistäisivät, mutta vanhurskaan siemen pelastetaan.

Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

Kaunis vaimo ilman taidota on niinkuin sika, jolla olis kultainen käädy kuonossa.

Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

Vanhurskasten himo on ainoastaan hyvä, vaan jumalattomain odotus on kiukku.

Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

Muutama jakaa omastansa, ja saa enemmän; toinen säästää, jossa ei pitäisi, ja tulee köyhemmäksi.

Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

Sielu, joka siunaa, tulee rikkaaksi: ja joka juottaa, se myös juotetaan.

Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

Joka jyvät salaa, häntä kansa kiroilee; mutta joka myy, hänelle tulee siunaus.

Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

Joka varhain hyvää etsii, hänelle hyvin menestyy; mutta joka pahaa noudattaa, hänelle pahoin tapahtuu.

Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

Joka rikkauteensa luottaa, hän hukkuu, vaan vanhurskaat viheriöitsevät niinkuin lehti.

Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

Joka huoneensa murheelliseksi tekee, hän saa tuulen perinnöksi: ja hullun täytyy viisasta palvella.

Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

Vanhurskaan hedelmä on elämän puu: joka viisas on, hän kääntää sielut.

Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?

Koska vanhurskas paljon kärsii, kuinka paljoa enemmin jumalatoin ja syntinen?