Psalms 69

Al Capo de’ musici. Sopra "i gigli". Di Davide. Salvami, o Dio, poiché le acque mi son giunte fino all’anima.

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

Io sono affondato in un profondo pantano, ove non v’è da fermare il piede; son giunto in acque profonde e la corrente mi sommerge.

Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Sono stanco di gridare, la mia gola è riarsa; gli occhi mi vengon meno, mentre aspetto il mio Dio.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Quelli che m’odiano senza cagione sono più numerosi de’ capelli del mio capo; sono potenti quelli che mi vorrebbero distrutto e che a torto mi sono nemici; perfino quello che non avevo preso, l’ho dovuto restituire.

Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

O Dio, tu conosci la mia follia, e le mie colpe non ti sono occulte.

Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Non sian confusi, per cagion mia, quelli che sperano in te, o Signore, Eterno degli eserciti! Non siano svergognati per cagion mia, quelli che ti cercano, o Dio d’Israele!

Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Perché per amor tuo io porto il vituperio, e la vergogna mi copre la faccia.

Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Io son divenuto un estraneo ai miei fratelli, e un forestiero ai figliuoli di mia madre.

Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Poiché lo zelo della tua casa mi ha roso, e i vituperi di quelli che ti vituperano son caduti su me.

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Io ho pianto, ho afflitto l’anima mia col digiuno, ma questo è divenuto un motivo d’obbrobrio.

Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Ho fatto d’un cilicio il mio vestito, ma son diventato il loro ludibrio.

Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Quelli che seggono alla porta discorron di me, e sono oggetto di canzone ai bevitori di cervogia.

Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Ma, quanto a me, la mia preghiera sale a te, o Eterno, nel tempo accettevole; o Dio, nella grandezza della tua misericordia, rispondimi, secondo la verità della tua salvezza.

Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Tirami fuor del pantano, e ch’io non affondi! Fa’ ch’io sia liberato da quelli che m’odiano, e dalle acque profonde.

Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Non mi sommerga la corrente delle acque, non m’inghiottisca il gorgo, e non chiuda il pozzo la sua bocca su di me!

Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Rispondimi, o Eterno, perché la tua grazia è piena di bontà; secondo la grandezza delle tue compassioni, volgiti a me.

Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

E non nascondere il tuo volto dal tuo servo, perché sono in distretta; affrettati a rispondermi.

Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Accostati all’anima mia, e redimila; riscattami per cagion de’ miei nemici.

A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Tu conosci il mio vituperio, la mia onta e la mia ignominia; i miei nemici son tutti davanti a te.

Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Il vituperio m’ha spezzato il cuore e son tutto dolente; ho aspettato chi si condolesse meco, non v’è stato alcuno; ho aspettato dei consolatori, ma non ne ho trovati.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Anzi mi han dato del fiele per cibo, e, nella mia sete, m’han dato a ber dell’aceto.

Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Sia la mensa, che sta loro dinanzi, un laccio per essi; e, quando si credon sicuri, sia per loro un tranello!

Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Gli occhi loro si oscurino, sì che non veggano più, e fa’ loro del continuo vacillare i lombi.

Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Spandi l’ira tua su loro, e l’ardore del tuo corruccio li colga.

Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

La loro dimora sia desolata, nessuno abiti nelle loro tende.

Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Poiché perseguitano colui che tu hai percosso, e si raccontano i dolori di quelli che tu hai feriti.

Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Aggiungi iniquità alla loro iniquità, e non abbian parte alcuna nella tua giustizia.

Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Sian cancellati dal libro della vita, e non siano iscritti con i giusti.

Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Quanto a me, io son misero e addolorato; la tua salvezza, o Dio, mi levi in alto.

Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Io celebrerò il nome di Dio con un canto, e lo magnificherò con le mie lodi.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

E ciò sarà accettevole all’Eterno più d’un bue, più d’un giovenco con corna ed unghie.

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

I mansueti lo vedranno e si rallegreranno; o voi che cercate Iddio, il cuor vostro riviva!

A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

Poiché l’Eterno ascolta i bisognosi, non sprezza i suoi prigionieri.

To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Lo lodino i cieli e la terra, i mari e tutto ciò che si muove in essi!

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Poiché Dio salverà Sion, e riedificherà le città di Giuda; il suo popolo abiterà in Sion e la possederà.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Anche la progenie de’ suoi servitori l’avrà per sua eredità, e quelli che amano il suo nome vi abiteranno.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]