Proverbs 8

Mon ikke Visdommen kalder, løfter Indsigten ikke sin røst?

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

Oppe på Høje ved Vejen, ved Korsveje træder den frem;

Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

ved Porte, ved Byens Udgang, ved Dørenes Indgang råber den:

U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

Jeg kalder på eder, I Mænd, løfter min Røst til Menneskens Børn.

Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

I tankeløse, vind jer dog Klogskab, I Tåber, så få dog Forstand!

Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

Hør, thi jeg fører ædel Tale, åbner mine Læber med retvise Ord;

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

ja, Sandhed taler min Gane, gudløse Læber er mig en Gru.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

Rette er alle Ord af min Mund, intet er falskt eller vrangt;

Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

de er alle ligetil for den kloge, retvise for dem der vandt Indsigt

Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

Tag ved Lære, tag ikke mod Sølv, tag mod Kundskab fremfor udsøgt Guld;

Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

thi Visdom er bedre end Perler, ingen Skatte opvejer den

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

Jeg, Visdom, er Klogskabs Nabo og råder over Kundskab og Kløgt.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

HERRENs Frygt er Had til det onde. Jeg hader Hovmod og Stolthed, den onde Vej og den falske Mund.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

Jeg ejer Råd og Visdom, jeg har Forstand, jeg har Styrke.

Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

Ved mig kan Konger styre og Styresmænd give retfærdige Love;

Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

ved mig kan Fyrster råde og Stormænd dømme Jorden.

Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

Jeg elsker dem, der elsker mig, og de, der søger mig, finder mig.

Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

Hos mig er der Rigdom og Ære, ældgammelt Gods og Retfærd.

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

Min Frugt er bedre end Guld og Malme, min Afgrøde bedre end kosteligt Sølv.

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

Jeg vandrer på Retfærds Vej. midt hen ad Rettens Stier

Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

for at tildele dem, der elsker mig, Gods og fylde deres Forrådshuse.

Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

Mig skabte HERREN først blandt sine Værker, i Urtid, førend han skabte andet;

Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

jeg blev frembragt i Evigheden, i Begyndelsen, i Jordens tidligste Tider;

Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

jeg fødtes, før Verdensdybet var til, før Kilderne, Vandenes Væld, var til;

Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

førend Bjergene sænkedes, før Højene fødtes jeg,

Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

førend han skabte Jord og Marker, det første af Jordsmonnets Støv.

Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

Da han grundfæsted Himlen, var jeg hos ham, da han satte Hvælv over Verdensdybet.

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

Da han fæstede Skyerne oventil og gav Verdensdybets Kilder deres faste Sted,

Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

da han satte Havet en Grænse, at Vandene ej skulde bryde hans Lov, da han lagde Jordens Grundvold,

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

da var jeg Fosterbarn hos ham, hans Glæde Dag efter Dag; for hans Åsyn leged jeg altid,

Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

leged på hans vide Jord og havde min Glæde af Menneskens Børn.

Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

Og nu, I Sønner, hør mig! Vel den, der vogter på mine Veje!

A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

Hør på Tugt og bliv vise, lad ikke hånt derom!

Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

Lykkelig den, der hører på mig, så han daglig våger ved mine Døre og vogter på mine Dørstolper.

Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

Thi den, der ftnder mig; finder Liv og opnår Yndest hos HERREN;

Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

men den, som mister mig, skader sig selv; enhver, som hader mig, elsker Døden.

Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.