Proverbs 7

Min Søn, vogt dig mine Ord,mine bud må du gemme hos dig;

Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

vogt mine bud, så skal du leve, som din Øjesten vogte du, hvad jeg har lært dig;

Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

bind dem om dine Fingre, skriv dem på dit Hjertes Tavle,

Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

sig til Visdommen: "Du er min Søster!" og kald Forstanden Veninde,

Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

at den må vogte dig for Andenmands Hustru, en fremmed Kvinde med sleske Ord.

Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

Thi fra mit Vindue skued jeg ud, jeg kigged igennem mit Gitter;

Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

og blandt de tankeløse så jeg en Yngling, en uden Vid blev jeg var blandt de unge;

Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

han gik på Gaden tæt ved et Hjørne, skred frem på Vej til hendes Hus

Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

i Skumringen henimod Aften, da Nat og Mørke brød frem.

V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

Og se, da møder Kvinden ham i Skøgedragt, underfundig i Hjertet;

A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

løssluppen, ustyrlig er hun, hjemme fandt hendes Fødder ej Ro;

Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

snart på Gader, snart på Torve, ved hvert et Hjørne lurer hun; -

Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

hun griber i ham og kysser ham og siger med frække Miner;

I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

"Jeg er et Takoffer skyldig og indfrier mit Løfte i Dag,

Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

gik derfor ud for at møde dig, søge dig, og nu har jeg fundet dig!

Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

Jeg har redt mit Leje med Tæpper, med broget ægyptisk Lærred

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

jeg har stænket min Seng med Myrra, med Aloe og med Kanelbark;

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

kom, lad os svælge til Daggry i Vellyst, beruse os i Elskovs Lyst!

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

Thi Manden er ikke hjemme, - på Langfærd er han draget;

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Pengepungen tog han med, ved Fuldmåne kommer han hjem!"

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

Hun lokked ham med mange fagre Ord, forførte ham med sleske Læber;

I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

tankeløst følger han hende som en Tyr, der føres til Slagtning, som en Hjort, der løber i Nettet,

Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

til en Pil gennemborer dens Lever, som en Fugl, der falder i Snaren, uden at vide, det gælder dens Liv.

Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

Hør mig da nu, min Søn, og lyt til min Munds Ord!

Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

Ej bøje du Hjertet til hendes Veje, far ikke vild på hendes Stier;

Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

thi mange ligger slagne, hvem hun har fældet, og stor er Hoben, som hun slog ihjel.

Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

Hendes Hus er Dødsrigets Veje, som fører til Dødens Kamre.

Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.