Proverbs 13

Viis Søn elsker tugt, spotter hører ikke på skænd.

Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

Af sin Munds Frugt nyder en Mand kun godt, til Vold står troløses Hu.

Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

Vogter man Munden, bevarer man Sjælen, den åbenmundede falder i Våde.

Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

Den lade attrår uden at få, men flittiges Sjæl bliver mæt.

Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

Den retfærdige hader Løgnetale, den gudløse spreder Skam og Skændsel.

Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

Retfærd skærmer, hvo lydefrit vandrer, Synden fælder de gudløse.

Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

Mangen lader rig og ejer dog intet, mangen lader fattig og ejer dog meget.

Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

Mands Rigdom er Løsepenge for hans Liv, Fattigmand får ingen Trusel at høre.

Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

Retfærdiges Lys bryder frem, gudløses Lampe går ud.

Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

Ved Hovmod vækkes kun Splid, hos dem, der lader sig råde, er Visdom.

Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

Rigdom, vundet i Hast, smuldrer hen, hvad der samles Håndfuld for Håndfuld, øges.

Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

At bie længe gør Hjertet sygt, opfyldt Ønske er et Livets Træ.

Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

Den, der lader hånt om Ordet, slås ned, den, der frygter Budet, får Løn.

Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

Vismands Lære er en Livsens Kilde, derved undgås Dødens Snarer.

Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

God Forstand vinder Yndest, troløses Vej er deres Undergang.

Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

Hver, som er klog, går til Værks med Kundskab, Tåben udfolder Dårskab.

Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

Gudløs Budbringer går det galt, troværdigt Bud bringer Lægedom.

Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

Afvises Tugt, får man Armod og Skam; agtes på Revselse, bliver man æret.

Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

Opfyldt Ønske er sødt for Sjælen, at vige fra ondt er Tåber en Gru.

Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

Omgås Vismænd, så bliver du viis, ilde faren er Tåbers Ven.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

Vanheld følger Syndere, Lykken når de retfærdige.

Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

Den gode efterlader Børnebrn Arv, til retfærdige gemmes Synderens Gods.

Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

På Fattigfolks Nyjord er rigelig Føde, mens mangen rives bort ved Uret.

Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

Hvo Riset sparer, hader sin Søn, den, der elsker ham, tugter i Tide.

Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Den retfærdige spiser, til Sulten er stillet, gudløses Bug er tom.

Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.