Job 36

Zatím přidal Elihu, a řekl:

Og videre sagde Elihu:

Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

Bi nu lidt, jeg har noget at sige dig, thi end har jeg Ord til Forsvar for Gud.

Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

Jeg vil hente min Viden langvejsfra og skaffe min Skaber Ret;

V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

thi for vist, mine Ord er ikke Opspind, en Mand med fuldkommen Indsigt har du for dig.

Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

Se, Gud forkaster det stive Sind,

Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

den gudløse holder han ikke i Live; de arme lader han få deres Ret,

Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

fra retfærdige vender han ikke sit Blik, men giver dem Plads for stedse hos Konger på Tronen i Højhed.

Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

Og hvis de bindes i Lænker, fanges i Nødens Bånd,

Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

så viser han dem deres Gerning, deres Synder, at de hovmodede sig,

A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

åbner deres Øre for Tugt og byder dem vende sig bort fra det onde.

Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

Hvis de så hører og bøjer sig, da ender de deres Dage i Lykke, i liflig Fryd deres År.

Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

Men hører de ikke, falder de for Sværd og opgiver Ånden i Uforstand.

Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

Men vanhellige Hjerter forbitres; når han binder dem, råber de ikke om Hjælp;

Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

i Ungdommen dør deres Sjæl, deres Liv får Mandsskøgers Lod.

Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

Den elendige frelser han ved hans Elende og åbner hans Øre ved Trængsel.

A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

Men dig har Medgangen lokket, du var i Fred for Ulykkens Gab; ingen Trængsel indjog dig Skræk, fuldt var dit Bord af fede Retter.

Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

Den gudløses som kom til fulde over dig, hans retfærdige Dom greb dig fat.

Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

Lad dig ikke lokke af Vrede til Spot eller Bødens Storhed lede dig vild!

Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

Kan vel dit Skrig gøre Ende på Nøden, eller det at du opbyder al din Kraft?

Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

Ej må du længes efter Natten, som. opskræmmer Folkeslag der, hvor de er;

Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

var dig og vend dig ikke til Uret, så du foretrækker ondt for at lide.

Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

Se, ophøjet er Gud i sin Vælde, hvo er en Lærer som han?

Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

Hvo foreskrev ham hans Vej, og hvo turde sige: "Du gjorde Uret!"

Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

Se til at ophøje hans Værk, som Mennesker priser i Sang!

Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

Alle Mennesker ser det med Fryd, skønt dødelige skuer det kun fra det fjerne.

Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

Se, Gud er ophøjet, kan ikke ransages, Tal på hans År kan ikke fides.

On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

Thi Dråber drager han ud af Havet, i hans Tåge siver de ned som Regn,

Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

og Skyerne lader den strømme og dryppe på mange Folk.

(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

Hvo fatter mon Skyernes Vidder eller hans Boligs Bulder?

Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

Se, han breder sin Tåge om sig og skjuler Havets Rødder;

Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

Thi dermed nærer han Folkene, giver dem Brød i Overflod;

Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

han hyller sine Hænder i Lys og sender det ud imod Målet;

Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

hans Torden melder hans Komme, selv Kvæget melder hans Optræk.