Job 37

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Ja, derover skælver mit Hjerte, bævende skifter det Sted!
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Lyt dog til hans bragende Røst, til Drønet, der går fra hans Mund!
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Han slipper det løs under hele Himlen, sit Lys til Jordens Ender;
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
efter det brøler hans Røst, med Højhed brager hans Torden; han sparer ikke på Lyn, imedens hans Stemme høres.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Underfuldt lyder Guds Tordenrøst, han øver Vælde, vi fatter det ej.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Thi han siger til Sneen: "Fald ned på Jorden!" til Byger og Regnskyl: "Bliv stærke!"
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
For alle Mennesker sætter han Segl, at de dødelige alle må kende hans Gerning.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
De vilde Dyr søger Ly og holder sig i deres Huler:
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Fra Kammeret kommer der Storm, fra Nordens Stjerner Kulde.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Ved Guds Ånde bliver der Is, Vandfladen lægges i Fængsel.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Så fylder han Skyen med Væde, Skylaget spreder hans Lys;
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
det farer hid og did og bugter sig efter hans Tanke og udfører alt, hvad han byder, på hele den vide Jord,
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
hvad enten han slynger det ud som Svøbe, eller han sender det for at velsigne.
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Job du må lytte hertil, træd frem og mærk dig Guds Underværker!
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Fatter du, hvorledes Gud kan magte dem og lade Lys stråle frem fra sin Sky?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Fatter du Skyernes Svæven, den Alvises Underværker?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Du, hvis Klæder ophedes, når Jorden døser ved Søndenvind?
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Hvælver du Himlen sammen med ham, fast som det støbte Spejl?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Lær mig, hvad vi skal sige ham! Intet kan vi få frem for Mørke.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Meldes det ham, at jeg taler? Siger en Mand, at han er fra Samling?
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Og nu: Man ser ej Lyset, skygget af mørke Skyer, men et Vejr farer hen og renser Himlen,
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
fra Norden kommer en Lysning. Over Gud er der frygtelig Højhed,
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
og den Almægtige finder vi ikke. Almægtig og rig på Retfærd bøjer han ikke Retten;
derfor frygter Mennesker ham, men af selv kloge ænser han ingen.