Mark 14

Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.

Za dva dana bijaše Pasha i Beskvasni kruhovi. Glavari svećenički i pismoznanci tražili su kako da ga na prijevaru uhvate i ubiju.

Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

Jer se govorilo: "Nikako ne na Blagdan da ne nastane pobuna naroda."

A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.

I kad je u Betaniji, u kući Šimuna Gubavca, bio za stolom, dođe neka žena s alabastrenom posudicom prave skupocjene nardove pomasti. Razbi posudicu i poli ga po glavi.

I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?

A neki negodovahu te će jedan drugomu: "Čemu to rasipanje pomasti?

Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.

Mogla se pomast prodati za više od tristo denara i dati siromasima." I otresahu se na nju.

Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.

A Isus reče: "Pustite je, što joj dodijavate? Dobro djelo učini na meni.

Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.

Ta siromaha svagda imate uza se i kad god hoćete možete im dobro činiti, a mene nemate svagda.

Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.

Učinila je što je mogla: unaprijed mi pomaza tijelo za ukop.

Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.

Zaista, kažem vam, gdje se god bude propovijedalo evanđelje, po svem svijetu, navješćivat će se i ovo što ona učini - njoj na spomen."

Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.

A Juda Iškariotski, jedan od dvanaestorice, ode glavarima svećeničkim da im ga preda.

Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.

Kad su oni to čuli, obradovali su se i obećali mu dati novca. I tražio je zgodu da ga preda.

Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?

Prvoga dana Beskvasnih kruhova, kad se žrtvovala pasha, upitaju učenici Isusa: "Gdje hoćeš blagovati pashu, da odemo i pripravimo?"

I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.

On pošalje dvojicu učenika i rekne im: "Idite u grad i namjerit ćete se na čovjeka koji nosi krčag vode. Pođite za njim

A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?

pa gdje on uđe, recite domaćinu: 'Učitelj pita: Gdje mi je svratište u kojem bih blagovao pashu sa svojim učenicima?'

A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.

I on će vam pokazati na katu veliko blagovalište, prostrto i spremljeno. Ondje nam pripravite."

I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.

Učenici odu, dođu u grad i nađu kako im on reče te priprave pashu.

Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

A uvečer dođe on s dvanaestoricom.

A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.

I dok bijahu za stolom te blagovahu, reče Isus: "Zaista, kažem vam, jedan će me od vas izdati - koji sa mnom blaguje."

A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?

Ožalošćeni, stanu mu govoriti jedan za drugim: "Da nisam ja?"

On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.

A on im reče: "Jedan od dvanaestorice koji umače sa mnom u zdjelicu.

Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.

Sin Čovječji, istina, odlazi kako je o njemu pisano, ali jao čovjeku onomu koji ga predaje. Tomu bi čovjeku bolje bilo da se ni rodio nije!"

A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

I dok su blagovali, on uze kruh, izreče blagoslov pa razlomi, dade im i reče: "Uzmite, ovo je tijelo moje."

A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.

I uze čašu, zahvali i dade im. I svi su iz nje pili.

I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.

A on im reče: "Ovo je krv moja, krv Saveza, koja se za mnoge prolijeva.

Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

Zaista, kažem vam, ne, neću više piti od ovoga roda trsova do onoga dana kad ću ga - novoga - piti u kraljevstvu Božjem."

A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

Otpjevavši hvalospjeve, zaputiše se prema Maslinskoj gori.

Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.

I reče im Isus: "Svi ćete se sablazniti. Ta pisano je: Udarit ću pastira i ovce će se razbjeći.

Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.

Ali kad uskrsnem, ići ću pred vama u Galileju."

Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.

Nato će mu Petar: "Ako se i svi sablazne, ja neću!"

Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.

A Isus mu reče: "Zaista, kažem ti, baš ti, danas, ove noći, prije nego se pijetao dvaput oglasi, triput ćeš me zatajiti."

On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.

Ali on je upornije uvjeravao: "Bude li trebalo i umrijeti s tobom - ne, neću te zatajiti." A tako su svi govorili.

I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.

I dođu u predio imenom Getsemani. I kaže Isus svojim učenicima: "Sjednite ovdje dok se ne pomolim."

A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.

I povede sa sobom Petra, Jakova i Ivana. Spopade ga užas i tjeskoba

I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.

pa im reče: "Duša mi je nasmrt žalosna! Ostanite ovdje i bdijte!"

A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.

Ode malo dalje i rušeći se na zemlju molio je da ga, ako je moguće, mimoiđe ovaj čas.

I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.

Govoraše: "Abba! Oče! Tebi je sve moguće! Otkloni čašu ovu od mene! Ali ne što ja hoću, nego što hoćeš ti!"

I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?

I dođe, nađe ih pozaspale pa reče Petru: "Šimune, spavaš? Jedan sat nisi mogao probdjeti?

Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

Bdijte i molite da ne padnete u napast. Duh je, istina, voljan, no tijelo je slabo."

A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.

Opet ode i pomoli se istim riječima.

A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.

Ponovno dođe i nađe ih pozaspale. Oči im se sklapale i nisu znali što da mu odgovore.

I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

Dođe i treći put i reče im: "Samo spavajte i počivajte! Gotovo je! Dođe čas! Evo, predaje se Sin Čovječji u ruke grešničke!

Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.

Ustanite, hajdemo! Evo, izdajica se moj približio!"

A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.

Uto, dok je on još govorio, stiže Juda, jedan od dvanaestorice, i s njime svjetina s mačevima i toljagama, poslana od glavara svećeničkih, pismoznanaca i starješina.

Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.

A izdajica im njegov dade znak: "Koga poljubim, taj je! Uhvatite ga i oprezno odvedite!"

A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.

I kako dođe, odmah pristupi k njemu i reče: "Učitelju!" I poljubi ga.

Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.

Oni podignu na nj ruke i uhvate ga.

Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.

A jedan od nazočnih trgnu mač, udari slugu velikoga svećenika i odsiječe mu uho.

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?

Isus im prozbori: "Kao na razbojnika iziđoste s mačevima i toljagama da me uhvatite.

Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.

Danomice bijah vam u Hramu, naučavah i ne uhvatiste me. No neka se ispune Pisma!"

Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.

I svi ga ostave i pobjegnu.

Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.

A jedan je mladić išao za njim, ogrnut samo plahtom. I njega htjedoše uhvatiti,

On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.

no on ostavi plahtu i gol pobježe.

I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.

Zatim odvedoše Isusa velikom svećeniku. I skupe se svi glavari svećenički, starješine i pismoznanci.

Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.

Petar je izdaleka išao za njim do u dvor velikog svećenika. Tu je sjedio sa stražarima i grijao se uz vatru.

Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.

A glavari svećenički i cijelo Vijeće, da bi mogli pogubiti Isusa, tražili su protiv njega kakvo svjedočanstvo, ali nikako da ga nađu.

Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.

Mnogi su doduše lažno svjedočili protiv njega, ali im se svjedočanstva ne slagahu.

Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:

Ustali su neki i lažno svjedočili protiv njega:

My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.

"Mi smo ga čuli govoriti: 'Ja ću razvaliti ovaj rukotvoreni Hram i za tri dana sagraditi drugi, nerukotvoreni!'"

Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.

Ali ni u tom im svjedočanstvo ne bijaše složno.

Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?

Usta nato veliki svećenik na sredinu i upita Isusa: "Zar ništa ne odgovaraš? Što to ovi svjedoče protiv tebe?

Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?

A on je šutio i ništa mu nije odgovarao. Veliki ga svećenik ponovo upita: "Ti li si Krist, Sin Blagoslovljenoga?"

A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.

A Isus mu reče: "Ja jesam! I gledat ćete Sina Čovječjega gdje sjedi zdesna Sile i dolazi s oblacima nebeskim."

Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?

Nato veliki svećenik razdrije haljine i reče: "Što nam još trebaju svjedoci?

Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.

Čuli ste hulu. Što vam se čini?" Oni svi presudiše da zaslužuje smrt.

I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.

I neki stanu pljuvati po njemu, zastirati mu lice i udarati ga govoreći: "Proreci!" I sluge ga stadoše pljuskati.

A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.

I dok je Petar bio dolje u dvoru, dođe jedna sluškinja velikoga svećenika;

A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.

ugledavši Petra gdje se grije, upre u nj pogled i reče: "I ti bijaše s Nazarećaninom, Isusom."

Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.

On zanijeka: "Niti znam niti razumijem što govoriš." I iziđe van u predvorje, a pijetao se oglasi.

Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.

Sluškinja ga ugleda i poče opet govoriti nazočnima: "Ovaj je od njih!"

A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.

On opet nijekaše. Domalo nazočni opet stanu govoriti Petru: "Doista, i ti si od njih! Ta Galilejac si!"

On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.

On se tada stane kleti i preklinjati: "Ne znam čovjeka o kom govorite!"

A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.

I odmah se po drugi put oglasi pijetao. I spomenu se Petar one besjede, kako mu ono Isus reče: "Prije nego se pijetao dvaput oglasi, triput ćeš me zatajiti." I briznu u plač.