John 6

Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.

Nakon toga ode Isus na drugu stranu Galilejskog, Tiberijadskog mora.

A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.

Slijedilo ga silno mnoštvo jer su gledali znamenja što ih je činio na bolesnicima.

I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.

A Isus uziđe na goru i ondje sjeđaše sa svojim učenicima.

Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.

Bijaše blizu Pasha, židovski blagdan.

Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?

Isus podigne oči i ugleda kako silan svijet dolazi k njemu pa upita Filipa: "Gdje da kupimo kruha da ovi blaguju?"

(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)

To reče kušajući ga; jer znao je što će učiniti.

Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.

Odgovori mu Filip: "Za dvjesta denara kruha ne bi bilo dosta da svaki nešto malo dobije."

Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:

Kaže mu jedan od njegovih učenika, Andrija, brat Šimuna Petra:

Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?

"Ovdje je dječak koji ima pet ječmenih kruhova i dvije ribice! Ali što je to za tolike?"

I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.

Reče Isus: "Neka ljudi posjedaju!" A bilo je mnogo trave na tome mjestu. Posjedaše dakle muškarci, njih oko pet tisuća.

Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.

Isus uze kruhove, izreče zahvalnicu pa razdijeli onima koji su posjedali. A tako i od ribica - koliko su god htjeli.

A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.

A kad se nasitiše, reče svojim učenicima: "Skupite preostale ulomke da ništa ne propadne!"

I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.

Skupili su dakle i napunili dvanaest košara ulomaka što od pet ječmenih kruhova pretekoše onima koji su blagovali.

Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.

Kad su ljudi vidjeli znamenje što ga Isus učini, rekoše: "Ovo je uistinu Prorok koji ima doći na svijet!"

Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.

Kad Isus spozna da kane doći, pograbiti ga i zakraljiti, povuče se ponovno u goru, posve sam.

Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.

Kad nasta večer, siđoše njegovi učenici k moru,

A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.

uđoše u lađicu i krenuše na onu stranu mora, u Kafarnaum. Već se i smrklo, a Isusa još nikako k njima.

Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.

More se uzburkalo od silnog vjetra što je zapuhao.

A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.

Pošto su dakle isplovili oko dvadeset i pet do trideset stadija, ugledaju Isusa gdje ide po moru i približava se lađici. Prestraše se,

On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.

a on će njima: "Ja sam! Ne bojte se!"

I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.

Htjedoše ga uzeti u lađicu, kadli se lađica odmah nađe na obali kamo su se zaputili.

Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,

Sutradan mnoštvo, koje osta s onu stranu mora, zapazi da ondje bijaše samo jedna lađica i da Isus nije bio ušao zajedno sa svojim učenicima u lađicu, nego da oni odoše sami.

(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)

Iz Tiberijade pak stigoše druge lađice blizu onog mjesta gdje jedoše kruh pošto je Gospodin izrekao zahvalnicu.

Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.

Kada dakle mnoštvo vidje da ondje nema Isusa ni njegovih učenika, uđu u lađice i odu u Kafarnaum tražeći Isusa.

A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?

Kad ga nađoše s onu stranu mora, rekoše mu: "Učitelju, kad si ovamo došao?"

Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.

Isus im odgovori: "Zaista, zaista, kažem vam: tražite me, ali ne stoga što vidjeste znamenja, nego stoga što ste jeli od onih kruhova i nasitili se.

Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.

Radite, ali ne za hranu propadljivu, nego za hranu koja ostaje za život vječni: nju će vam dati Sin Čovječji jer njega Otac - Bog - opečati."

Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?

Rekoše mu dakle: "Što nam je činiti da bismo radili djela Božja?"

Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.

Odgovori im Isus: "Djelo je Božje da vjerujete u onoga kojega je on poslao."

I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?

Rekoše mu onda: "Kakvo ti znamenje činiš da vidimo pa da ti vjerujemo? Koje je tvoje djelo?

Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.

Očevi naši blagovaše manu u pustinji, kao što je pisano: Nahrani ih kruhom nebeskim."

Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.

Reče im Isus: "Zaista, zaista, kažem vam: nije vam Mojsije dao kruh s neba, nego Otac moj daje vam kruh s neba, kruh istinski;

Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.

jer kruh je Božji Onaj koji silazi s neba i daje život svijetu."

A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.

Rekoše mu nato: "Gospodine, daj nam uvijek toga kruha."

I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.

Reče im Isus: "Ja sam kruh života. Tko dolazi k meni, neće ogladnjeti; tko vjeruje u mene, neće ožednjeti nikada.

Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.

No rekoh vam: vidjeli ste me, a opet ne vjerujete.

Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.

Svi koje mi daje Otac doći će k meni, i onoga tko dođe k meni neću izbaciti;

Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.

jer siđoh s neba ne da vršim svoju volju, nego volju onoga koji me posla.

Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.

A ovo je volja onoga koji me posla: da nikoga od onih koje mi je dao ne izgubim, nego da ih uskrisim u posljednji dan.

A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

Da, to je volja Oca mojega da tko god vidi Sina i vjeruje u njega, ima život vječni i ja da ga uskrisim u posljednji dan."

I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.

Židovi nato mrmljahu protiv njega što je rekao: "Ja sam kruh koji je sišao s neba."

A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?

Govorahu: "Nije li to Isus, sin Josipov? Ne poznajemo li mu oca i majku? Kako sada govori: 'Sišao sam s neba?'"

Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.

Isus im odvrati: "Ne mrmljajte među sobom!

Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

Nitko ne može doći k meni ako ga ne povuče Otac koji me posla; i ja ću ga uskrisiti u posljednji dan.

Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.

Pisano je u Prorocima: Svi će biti učenici Božji. Tko god čuje od Oca i pouči se, dolazi k meni.

Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.

Ne da bi tko vidio Oca, doli onaj koji je kod Boga; on je vidio Oca.

Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.

Zaista, zaista, kažem vam: tko vjeruje, ima život vječni.

Jáť jsem ten chléb života.

Ja sam kruh života.

Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.

Očevi vaši jedoše u pustinji manu i pomriješe.

Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.

Ovo je kruh koji silazi s neba: da tko od njega jede, ne umre.

Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.

Ja sam kruh živi koji je s neba sišao. Tko bude jeo od ovoga kruha, živjet će uvijeke. Kruh koji ću ja dati tijelo je moje - za život svijeta."

Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?

Židovi se nato među sobom prepirahu: "Kako nam ovaj može dati tijelo svoje za jelo?"

I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.

Reče im stoga Isus: "Zaista, zaista, kažem vam: ako ne jedete tijela Sina Čovječjega i ne pijete krvi njegove, nemate života u sebi!

Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.

Tko blaguje tijelo moje i pije krv moju, ima život vječni; i ja ću ga uskrisiti u posljednji dan.

Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.

Tijelo je moje jelo istinsko, krv je moja piće istinsko.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.

Tko jede moje tijelo i pije moju krv, u meni ostaje i ja u njemu.

Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.

Kao što je mene poslao živi Otac i ja živim po Ocu, tako i onaj koji mene blaguje živjet će po meni.

Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.

Ovo je kruh koji je s neba sišao, ne kao onaj koji jedoše očevi i pomriješe. Tko jede ovaj kruh, živjet će uvijeke."

Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.

To reče Isus naučavajući u sinagogi u Kafarnaumu.

Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?

Mnogi od njegovih učenika čuvši to rekoše: "Tvrda je to besjeda! Tko je može slušati?"

Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?

A Isus znajući sam od sebe da njegovi učenici zbog toga mrmljaju, reče im: "Zar vas to sablažnjava?

Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?

A što ako vidite Sina Čovječjega kako uzlazi onamo gdje je prije bio?"

Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.

"Duh je onaj koji oživljuje, tijelo ne koristi ništa. Riječi koje sam vam govorio duh su i život su."

Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.

"A ipak, ima ih među vama koji ne vjeruju." Jer znao je Isus od početka koji su oni što ne vjeruju i tko je onaj koji će ga izdati.

I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.

I doda: "Zato sam vam i rekao da nitko ne može doći k meni ako mu nije dano od Oca."

A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.

Otada mnogi učenici odstupiše, više nisu išli s njime.

Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?

Reče stoga Isus dvanaestorici: "Da možda i vi ne kanite otići?"

I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.

Odgovori mu Šimun Petar: "Gospodine, kome da idemo? Ti imaš riječi života vječnoga!

A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

I mi vjerujemo i znamo: ti si Svetac Božji."

Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.

Odgovori im Isus: "Nisam li ja vas dvanaestoricu izabrao? A ipak, jedan je od vas đavao."

A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.

Govoraše to o Judi, sinu Šimuna Iškariotskoga, jednom od dvanaestorice, jer on ga je imao izdati.