Job 21

A odpovídaje Job, řekl:

Тогава Йов отговори и каза:

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Слушайте внимателно речта ми и нека това бъде утехата от вас.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

Потърпете ме, и ще говоря; а след като съм говорил, се присмивай.

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

На човек ли се оплаквам? И защо да не се притесни духът ми?

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

Обърнете се към мен и онемейте, и сложете ръка на уста!

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Дори и когато си спомня, се ужасявам и трепет обзема плътта ми.

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Защо безбожните живеят, остаряват, стават много силни?

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

Потомството им се утвърждава заедно с тях пред лицето им, издънките им — пред очите им.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

Домовете им са в безопасност от страх и Божията тояга не е върху тях.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

Говедата им се плодят, без да пропускат; кравата им се тели, без да помята.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Пускат момчетата си като стадо и децата им скачат наоколо.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

Издигат глас със тъпанче и арфа и се радват при звука на флейта.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

Прекарват дните си в благополучие и в миг потъват във Шеол.

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

И въпреки това казват на Бога: Махни се от нас, защото не желаем познанието на пътищата Ти!

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Какво е Всемогъщият, че да Му служим? И какво ни ползва да Го призоваваме?

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

Ето, благополучието им не е в ръката им. Далеч да е от мен съветът на безбожните!

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Колко често угасва светилото на безбожните и бедствието им връхлита върху тях, и Бог им разпределя примки в гнева Си,

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

и те са като слама пред вятъра и като плява, която бурята отнася?

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

Дали Бог пази наказанието за греха му за децата му? По-добре да отплати на него, за да разбере!

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

Собствените му очи да видят гибелта му и от яростта на Всемогъщия да пие!

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Защото, каква радост има от дома си след себе си, когато броят на месеците му се пресече насред?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Ще научи ли някой Бога на знание, когато Той е, който съди високопоставените?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

Един умира в цялата си сила, напълно спокоен и сигурен;

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

ребрата му са пълни с тлъстина и мозъкът на костите му свеж е.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

А друг умира с горестна душа и никога не е ял с радост.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Заедно лежат в пръстта и червеи покриват ги еднакво.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Ето, зная мислите ви и плановете ви за моето съсипване.

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Защото вие казвате: Къде е къщата на първенеца? Къде е шатрата и жилището на безбожните?

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Не сте ли попитали пътуващите по пътя? И не познавате ли техните белези?

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Защото безбожните се пазят за ден на гибел и в деня на ярост ще бъдат отведени.

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

Кой ще изяви пътя му в лицето му? И кой ще му отплати, каквото е извършил?

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Но и той ще бъде отведен в гроба и в гроба ще остане.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Буците на долината ще му бъдат сладки и всеки човек ще отиде след него, както безброй други преди него са отишли.

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Как тогава ще ме утешавате с празни думи, когато в отговорите ви остава лъжовност?